PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Necelá desetiletka na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, to byly zlaté časy RAGE. Téměř rok co rok nové album a s ním i nová zásoba křišťálově čistého speed metalu v jeho prapůvodní západoněmecké podobě ve skutečně luxusním balení, prakticky lhostejno jak hluboko v pořadí skladeb jste se podívali. Byl to dokonce svého druhu úkaz. Neznám mnoho jiných kapel, které by po tak dlouhou dobu (a v tomto případě to samozřejmě platí ještě pro několik let následujících, shora nezmíněných) dokázaly být stále tak čerstvé, neoposlouchané a zajímavé, přestože hrály stále na tu samou notu.
Trojice vedená sympaťákem Peterem „Peavym“ Wagnerem však jakoby k tomu byla tak trochu předurčena. Na co sáhla, to se jí tenkrát prostě dařilo, a výjimkou tak nebyl ani její v pořadí šestý (nepočítáme-li pochopitelně období, kdy si kapela ještě říkala AVENGER) studiový zářez „Trapped!“.
I tohle album vedené přísně ve specifickém pojetí RAGE a s unikátním Peavyho zpěvem je tedy výstavní skříní těch nejúčinnějších esencí kdysi mocného kovového stylu, jenž uchvacoval milióny svou rychlostí, tvrdostí a do toho nakombinovanou husí kůži nahánějící melodikou. Galapředstavení magické trojky (krom principála samozřejmě kytarový mág Manni Schmidt a bubenické eso řeckého původu Chris Efthimiadis) otvírá orientálnem načichlé prokletí samozvaných diktátorů „Shame On You“, které posluchače okamžitě a kompletně odzbrojuje bezprostředností hlavního motivu a jeho vyvedením v ostatních konturách skladby, nažehlené kytarové sólo nevyjímaje. Podobně zvukomalebná je i následující „Solitary Man“, která ovšem ani nestačí vychladnout a je rázně vyprovozena ze scény nejúdernějším kusem alba „Enough Is Enough“, jehož refrénová melodie z kategorie geniálních se po prvním vyslechnutí automaticky ukládá v hlavě, aby odsud už nikdy nemohla být vypuzena. „Medicine“ poté ještě více přiloží pod kotel a z kapely se stane nezastavitelná lokomotiva, jež ze svého hledání té správné medicíny pro lidstvo udělá navýsost chytlavý metalový vál. Její divoká jízda pokračuje i v „Questions“ a až „Take Me To The Water“ zavelí znovu k drobnému zklidnění, ovšem čistě z rychlostního hlediska, neboť opracovávaný riff a Peavyho deklamace zejména ve slokách k žádnému vydechnutí rozhodně nesvádějí.
To už jsme mezitím v polovině alba, které však ani navzdory tomu nehodlá opustit svoji stoprocentní údernost a nasazení. „Power And Greed“ je dokonalou vzpomínkou na kreativitu v té době čtyři roky starého alba „Perfect Man“, „The Body Talks“ a „Not Forever“ zase polobaladickými úkroky, jež přesně vyváží předcházející naléhavé okamžiky, a pak už to vše bere rychlý, finální spád. „Beyond The Wall Of Sleep“ a „Baby, I´m Your Nightmare“ jsou samozřejmě dodnes ceněnými kousky z nepřeberné truhlice se speedmetalovými poklady RAGE, jimž společnost předělávky acceptovské klasiky „Fast As A Shark“ a závěrečného podumání „Difference“ sluší o to víc, o co dohromady tvoří jeden velký, znamenitý konec nahrávky, která je dnes vnímána spíše jen jako „jeden“ z mnoha úspěchů „jedné“ metalové kapely. Že však tou kapelou jsou právě RAGE, je i „Trapped!“ albem jednoznačně patřícím do kovové síně slávy, bez ohledu na celé své bohaté studiové příbuzenstvo.
Sonda do starých zlatých časů RAGE, která nemůže přinést nic jiného, než album hodné metalových mistrů.
Peter "Peavy" Wagner
- zpěv, baskytara
Manni Schmidt
- kytara
Chris Efthimiadis
- bicí
1. Shame On You
2. Solitary Man
3. Enough Is Enough
4. Medicine
5. Questions
6. Take Me To The Water
7. Power And Greed
8. The Body Talks
9. Not Forever
10. Beyond The Wall Of Sleep
11. Baby, I'm Your Nightmare
12. Fast As A Shark
13. Difference
Resurrection Day (2021)
Wings Of Rage (2020)
Seasons Of The Black (2017)
The Devil Strikes Again (2016)
21 (2012)
Strings To A Web (2010)
Carved In Stone (2008)
Full Moon in St.Petersburg (Live CD, DVD) (2007)
Speak Of The Dead (2006)
From The Cradle To The Stage (Best Of) (2004)
Soundchaser (2003)
Unity (2002)
Welcome To The Other Side (2001)
Ghosts (1999)
XIII. (1998)
End Of All Days (1996)
Lingua Mortis (1996)
Black In Mind (1995)
10 Years In Rage (1994)
The Missing Link (1993)
Beyond The Wall (EP) (1992)
Trapped! (1992)
Extended Power (EP) (1991)
Reflections Of A Shadow (1990)
Secrets In A Weird World (1989)
Perfect Man (1988)
Execution Guaranteed (1987)
Reign Of Fear (1986)
Prayers Of Steel (jako AVENGER) (1985)
Vydáno: 1992
Vydavatel: Noise Records
Stopáž: 65:20
Produkce: Sven Conquest, Peter Wagner
Studio: Powerplay Studio, Berlín, SRN
Tohle je opravdu povedené album, prakticky o fousínek za mým top oblíbencem, tzn. „Missing Link". Peavy konečně přestal ječet (byť mi to dřív zas tak nevadilo) a posunul tím směřování kapely k vyzrálejšímu projevu. Manni se mi jako kytarista líbil v celé historii RAGE úplně nejvíc, jeho odlehčená a pestrá hra, to byl velmi důležitý prvek v tom, co dělalo kapelu zajímavou. Hitovky jsou samozřejmě hlavně na začátku desky, ale mými tajnými tipy jsou „Not Forever" a hlavně „Difference" (všiml si někdo pozorný té podobnosti úvodní akustické vyhrávky s motivem „Tristram ze hry DIABLO 1?), což je nádherný temně znějící kousek. Výrazně se proti předchozím deskám zlepšil zvuk, takže nahrávka bez problémů obstojí i dnes a že je stále o co stát.
Energetickou bombou "Trapped!" jsem sice v době jejího vydání ještě nebyl zasažen, protože jsem RAGE začal poslouchat až od alba "Black In Mind". Přesto mě při zpětném poslechu diskografie RAGE před rokem 1995 upoutalo jako první. Všechna předchozí alba (tedy až na jednotlivé písňové vyjímky) nepovažuji za nic extra. "Trapped!", kde Peavy začal dokonce zpívat a přestal ječet, je pro mě tudíž milníkem v tvorbě RAGE, protože každé další album už bylo ve většině případů minimálně stejně dobré nebo dokonce ještě lepší.
Solitary Man -> pecka
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.