LEECH - Sapperlot
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ANAAL NATHRAKH se dostali do stádia, kdy už nám nestojí ani za velký článek a podrobnější rozbor. Ne, že by zamířili směrem k vodám podprůměrnosti - i tentokrát je nová nahrávka stále slušně poslouchatelná - nicméně psát o každém dalším albu z jejich produkce a neužívat tatáž souvětí je již prakticky nemožné. Takže alespoň ve zkratce a v několika klíčových slovech: předvídatelnost, srážka agresivní muziky s hitovými melodiemi, experimentování s vokály, koketování s elektronikou, ne zrovna povedený zvuk, recyklování nápadů. Jako by byly některé pasáže a zejména pak melodické linky vystřiženy z dřívějších nahrávek a poté poskládány lehce obměněným způsobem dohromady. Ano, stále to ještě tak nějak funguje. Ano, stále si s tím birminghamští nejspíše vystačí a podporu příznivců si i prozatím pravděpodobně udrží. To je však na kapelu formátu ANAAL NATHRAKH přeci jen poněkud nedostačující. Pakliže o jejich kvalitách nechcete ztratit iluze, dávkujte velmi střídmě a na těch 7/10 ještě tak tak vyšplháte.
7 / 10
Vanitas (2012)
Passion (2011)
In The Constellation Of The Black Widow (2009)
Hell Is Empty And All The Devils Are Here (2007)
Eschaton (2006)
Domine Non Es Dignus (2004)
When Fire Rains Down From The Sky, Mankind Will Reap As It Has Sown (EP) (2003)
Total Fucking Necro (2 dem + bonus na CD) (2002)
The Codex Necro (2001)
Total Fucking Necro (demo) (1999)
Annal Nathrakh (demo) (1999)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 37:58
Je to tak, z ANAAL NATHRAKH se stala vysoce předvídatelná záležitost, což ale v mých očích nebrání tomu, abych si i na "Vanitas" našel to, co v případě tohoto projektu skutečně oceňuji - totiž více než pár kvalitních, ohnivzdorných ultrametalových kusů, které posluchače uchvátí svým nekompromisním riffingem, květnatou melodií, bestiálním vokálem a případně i nějakým tím drobným návdavkem navrch. Jako v "The Blood-Dimmed Tide", "Forging Towards The Sunset", extrémně úchylné "Todos Somos Humanos" či "Of Fire And Fucking Pigs". Dávkovat je samozřejmě nutno s obezřeností, nicméně v hlavním článku doporučovaná střídmost určitě nemusí být nějakým zásadním zaklínadlem.
-bez slovního hodnocení-
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.