Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Moderní technický death u mladé generace nevymřel. A to ani po předání trendových otěží djentařům. Jedním z nejmladších výrazných přispěvovatelů do diskuse, která se zabývá tématem, kam až lze vytočit obrátky technického deathového extrému, jsou právě RINGS OF SATURN. Kapela, která staví na kytarové ekvilibristice a prstolamných dostizích, se od ostatních technicky nadměrně vybavených kapel liší hlavně tím, že se snaží do tvrdých technických aranží našroubovat hudební nadhled. Jinými slovy, kytaristé si prostě rádi hrají. Některé jejich finesy budí dojem parodie dance-floorových fláků, jiné kouzlí z chemickými vesmírnými zvuky nebo se pokoušejí o opravdu splašené pražcové závody. I když vokalista Ian Bearer vytahuje z paty ty nejextrémější hlasové rejstříky, nemůžete se zbavit dojmu, že je to vlastně zábavně veselé.
"zábavný technický ufo-death ze Saturnu"
Jejich příběh se začal psát před třemi čtyřmi roky v Californii, kdy si vydali první album. Následoval podpis u labelu Unique Leader Records, který jim ten samý materiál vydal oficiálně a teď se mi na stůl dokutálela dvojka nazvaná „Dingir“, která vyvolala spoustu internetových debat hlavně kvůli tomu, jak byla údajně nahrána. Za krátkou dobu své existence se metalová mláďata stačila poměrně dobře etablovat na současné scéně, střihnout si celou řadu koncertů s těmi největšími a dokonce jim mnohdy úspěšně dýchat na paty. U současné produkce RINGS OF SATURN se podařilo spojit deathcore, progresi a technicky náročnou hudbu se složitými aranžemi se zábavností a to není zas tak málo. Rozhodně se vyplatí sledovat jejich další kroky.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.