Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už to tak vypadá, že oslava čtvrtstoletí fungování THERION, kterou si asi leckterý klasický příznivec těžkého kovu představoval poněkud jinak, způsobí mnohem více užitku než dříve prorokované škody. A i když to nejspíš na stájovém ředitelství v Nuclear Blast nebudou chtít moc slyšet, neboť přesně tam odmítli „Les Fleurs Du Mal“ finančně podpořit a poslali s ním Christofera Johnssona k šípku (resp. k vlastnímu nakladatelství „Adulruna“), vymyslel to nakonec principál švédské hydry brilantně.
Vlastní klasiky a podobné symfo-metalové perly nechal být, a pro potřeby kompletně převzatých „Květů zla“ se vrhnul tam, kde bychom to my všichni, co kapelu známe jako své boty, čekali možná nejméně, totiž do vod francouzského popu a šansónu přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století.
Výsledek, kterému se nicméně člověk (resp. metalista přivyklý obligátní angličtině) nedostává na kobylku úplně nejlehčeji, je však k pohledání. Absolutně netuším, kde Johnsson vzal či naposlouchal všechny původní francouzské originály, ale jisté je, že je vybral mistrně, neboť až na výjimky nepostrádají výbornou melodii a patřičný dramatický nádech, což je pro jeho cítění metalu hotovou živou vodou. Ve vybroušených kovových aranžích a s pomocí místy až operně zvučných hlasů Lori Lewis a Thomase Vikströma (dvakrát si zapěl i nyní už ex-člen skupiny Snowy Shaw) tak vzniká unikátní spojení dvou zdánlivě rozdílných hudebních světů, které má velmi silný potenciál, o umění provokovat ani nemluvě.
Navíc mu nechybí ani nenásilně naroubovaná návaznost na dosavadní tvorbu THERION, takže pokud měl třeba někdo při shlédnutí videoklipů ke skladbám „Poupée de cire, poupée de son“ a „Je n´ai besoin que de tendresse“ pochybnosti o Christoferově duševním zdraví, může je klidně hodit za hlavu. Tenhle pán totiž vždycky moc dobře věděl, co dělá a proč to dělá, a nejinak tomu je i v tomto výročním, oslavném případě.
1. Poupée de cire, poupée de son
2. Une Fleur dans le cœur - 3:03
3. Initials B.B.
4. Mon Amour, mon ami
5. Polichinelle
6. La Maritza
7. Sœur Angélique
8. Dis-moi poupée
9. Lilith
10. En Alabama
11. Wahala Manitou
12. Je n'ai besoin que de tendresse
13. La Licorne d'or
14. J'ai le mal de toi
15. Poupée de cire, poupée de son
16. Les sucettes (bonus)
O čem je šanson? Je to drama v kostce, jak říkala paní Ljuba Hermanová, spíše se žije, než zpívá. Není ani tak o práci hlasivek, jako o stavu někde hluboko uvnitř zpěváka. Z toho všeho plyne, že zpívat ho rozhodně nemůže každý. A teď si představte, jak asi může jeho zpracování vypadat od krále vážné hudby pro chudé Christofera Johnssona. Hrůzostrašně je slabé slovo. Náš hrdina prostě skladby vzal a srovnal je do typické THERION lajny (zvony, sbory, chorály, cinkání, cvrlikání "operních" fňuken a pod tím vším jeho monumentální riff "ttddtdd" TM, všude kam se podíváš). Z písní pak buď vystavěl spartakiádu s ABBA refrény, nebo je romanticky "zploužákovatěl" (vemte za příklad třeba "La Maritzu" v příšerně upištěné cajdákové verzi od THERION a srovnejte s výstavní verzí Hany Hegerové "Co mi dáš") - něco tak příšerného se skutečně jen tak neslyší. Můžeme se bavit o instrumentaci, produkci a kolik bodů si za to zaslouží, pro tuhle odpornost by však i -666 bodů bylo málo. "Květy zla" - ano to jediné sedí.
Máte rádi šanson? Pokud ano, pak se tomuhle paskvilu vyhněte obrovským obloukem. Jinak se vám totiž při jeho poslechu bude neustále otevírat v nožík v kapse a zaboha se nezbavíte obrovské chuti s ním vykastrovat toho, kdo takovýmhle způsobem dokázal věci zprnit a postavit úplně na hlavu.
19. března 2013
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
7metalheart
4,5 / 10
Neviem či toto album mám brať ako nejakú paródiu na niečo, alebo som ho len nepochopil. Ku klipu sa vyjadrovať radšej nebudem, jedným slovom fail. Jasné mi je len jedno, že toto nie sú THERION ako ich chcem počuť. Kapelu mám rád takže nejaké body im dám už len za inštrumentálnu stránku a spevákov majú tiež dobrých aj keď v tomto prípade to vyšlo nazmar. Možno by stálo za to počuť niektoré veci z albumu naživo pre lepšiu predstavu. Zatial mi len málo momentov prišlo zaujimavých. Každopádne francúžštinu neznášam takže aj tento faktor beriem do úvahy. Jedná sa určite o horšie album než Gothic Kabbalah a tomu som dal tuším 6 bodov. Takže toto je za
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.