OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Priznám sa bez mučenia, v súvislosti s novým albumom tejto legendy z Massachusetts som bol skeptický skoro ako kolega Jánko Košč pred príchodom austrálskych PINK FLOYD do košickej Steel Arény.
Interný humor pravidelných návštevníkov nášho Oceľového mesta nechajme bokom, dôležité je, že KILLSWITCH ENGAGE akékoľvek váhanie dlhoročného fanúšika odpálili do vzduchu už po pár sekundách úvodnej skladby „Hell In Me“.
Ak vám pred štyrmi rokmi chýbali dvojkopáky, riffovačky, melodický death metal, brutalita – na novinke „Disarm The Descent” si prídete na svoje. Šéf kapely Adam Dutkiewitz spomínal v jednom z nových rozhovorov, ako v konečnom dôsledku neboli spokojní s príliš uhladenou, mäkkou produkciou predchádzajúcej nahrávky.
Producentské eso Brendan O´Brien vytrieskalo na doske „Killswitch Engage“ z kapely absolútne všetko, čo sa dalo v súvislosti s pekne klenutými, uhrančivými refrénmi – presne z tohto kapela vychádzala aj pri nahrávaní novinky, tu však nezabudla ani na prepotrebné korenie v podobe kvalitných gitarových riffov a nespútanej agresivity.
Jesse Leach má po desiatich rokoch od svojho odchodu z kapely akoby vymenené hrdlo. Spieva oveľa lepšie, hutnejšie, s prehľadom zvláda melodické pasáže, ryčí ako mladý bujak – len si vypočujte tú precítenú parádu v skladbe „You Don´t Bleed For Me“. Ak som aj mal obavy, že mi bude chýbať Howard Jones, veľmi rýchlo sa rozplynuli.
Rovnako tak predsudky, ktoré vyplývali z rozpačitého projektu TIMES OF GRACE. Prezentovali sa ním Adam a Jesse pred dvomi rokmi, v skratke by sa dal charakterizovať ako „Metalcore a jeho smrť v trinástich nudných dejstvách“.
Ak slúži úvodná brutalitka „Hell In Me“ ako spoľahlivé baranidlo do deja celej nahrávky, to najdôležitejšie sa deje v trojici skladieb „The New Awakening“, „In Due Time“ a „A Tribute To The Fallen“. Takto znejú KILLSWITCH ENGAGE v roku 2013, takto hrajú jedni z posledných mohykánov NWOAHM.
Je tam všetko, čo sme na tejto kapele kedy mali radi – poctivo naštudované základy švédskeho melodického death metalu, hardcorová energia a výbušnosť, zmysel pre melodiku a krásne vystavané refrény, inštrumentálna zrelosť a vyspelosť.
Nie, žiadny návrat do čias „Alive Or Just Breathing“ sa samozrejme nekoná. KILLSWITCH ENGAGE skutočne pokračujú tam, kde prestali v roku 2009. Jesse Leach priniesol do ich radov prepotrebnú čerstvú energiu, nakopol kapelu do takej miery, že nenudí ani v momente, keď vystrihne zdanlivo zbytočný slaďáčik „Always“.
Ak boli KILLSWITCH ENGAGE pred týmto albumom v situácii „hop alebo trop“, treba uznať, že kritickú situáciu zvládli s veľkým prehľadom. Prinášajú jednu z najzaujímavejších nahrávok vo svojej kariére, ktorá dýcha na krk aj klenotom „Alive Or Just Breathing“ a „The End Of Heartache“.
Prinášajú jednu z najzaujímavejších nahrávok vo svojej kariére, ktorá dýcha na krk aj klenotom „Alive Or Just Breathing“ a „The End Of Heartache“
9 / 10
Jesse Leach
- spev
Adam Dutkiewicz
- gitara, spev
Joel Stroetzel
- gitara
Mike D´Antonio
- basgitara
Justin Foley
- bicie
1. The Hell In Me
2. Beyond The Flames
3. The New Awakening
4. In Due Time
5. A Tribute To The Fallen
6. Turning Point
7. All We Have
8. You Don´t Bleed For Me
9. The Call
10. No End In Sight
11. Always
12. Time Will Not Remain
Disarm The Descent (2013)
Killswitch Engage (2009)
As Daylight Dies (2006)
The End Of Heartache (2004)
Alive Or Just Breathing (2002)
Killswitch Engage (2000)
Vydáno: 2013
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 40:40
Produkce: Adam Dutkiewicz
Studio: Wicked Good Studios & Zing Studios
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.