Německo-rumunští vlkodlaci POWERWOLF měli při příležitosti nového alba „Preachers Of The Night“ zahrát v Nové chmelnici. Zájem o jejich vystoupení byl však tak veliký, že organizátor musel tuhle metalovou podívanou přesunout do větších prostor Retro Music Hall.

I tady to však dopadlo jen tak tak, pročež den po pětadevadesátém výročí zrodu Československa stanul Attila Dorn se svými kumpány před totálně vyprodaným sálem, již poněkolikáté na „Wolfsnächte 2013 Tour“. Už to samo o sobě dozajista svědčí o tom, že se tím pádem dějí věci pro dnešní heavy metal nadmíru sympatické.

Jenomže u POWERWOLF to v úterý zdaleka nezačínalo. Kdo dorazil včas, mohl ocenit nejen dramaturgickou dochvilnost, podle níž maďarští předskokani WISDOM spustili přesně na sedmou večerní, ale především v našich klubech také poslední dobou poměrně vzácný pohled na prakticky kompletní publikum na svých místech, jako jeden muž zarputile hrozící směrem k pódiu. Jako kdyby právě hrála největší hvězda večera a ne teprve první předkapela.

Bývalo by to zkrátka bylo jako taková malá, dokonalá renesance heavy metalu, nebýt ovšem toho, že všechny tři rozehřívací spolky byly více či méně na štíru s originalitou.

WISDOM tedy kupříkladu hned zkraje zahráli podle vzoru RHAPSODY (i OF FIRE, samozřejmě), nicméně nešlo jim upřít to druhé podstatné - byli nadmíru vkusní, kouzelně melodičtí a především jednoduše metaloví, což je vlastnost, která jmenovaným Italům už nějaký ten pátek schází. Zřejmě proto hned ty nevídané ovace (hymna „Wisdom“ v tomhle směru asi nejvíce působila jako když vyhladovělým vlčákům hodíte šťavnaté maso) a zřejmě proto jsme si hned na začátku vychutnali vystoupení, které sneslo ve všech směrech ty nejpřísnější měřítka.

Na tyhle Maďary na čele s výtečným pěvcem Gáborem Nagym je prostě nutno si dávat zvláštní pozor.

Finští BATTLE BEAST jsou naproti tomu klasický female-fronted metal, jakých běhá po světě minimálně desítky, ale ani to nebylo znovu překážkou pro výborný a zajímavý set.

Nová zpěvačka Noora Louhimo se do toho opřela vskutku pořádně (úvodní, symbolicky pojmenovaná „Let It Roar“ to nechala vyniknout tím nejvýstižnějším možným způsobem) a jelikož zejména písně z druhého, bezejmenného alba skupiny mají také mnohokrát poctivý a chytlavý základ, bylo jednoznačně co poslouchat a čemu zatleskat.

Nejslabší chvíle večera proto přišla s MAJESTY, německou kopírkou MANOWAR. A když říkám kopírkou, myslím to skutečně tak pejorativně, jak to zní, protože třeba takoví germánští krajané WIZARD také přísahají na tentýž vzor, ale rozhodně s důvtipem, který je rozhodně na místě. MAJESTY však nemají vtip ani důvtip (logo, které vypadá, jako kdyby jej navrhnul některý ze zaostalejších žáků základní školy praktické, rovněž mluví za vše) a podle toho také jejich trocha do kovového mlýna (který nicméně nepřestával vřít) vypadala.

To už ovšem naštěstí byli na doslech i POWERWOLF, ti, kvůli kterým jsme tam všichni byli především. A bylo to přesně takové, jaké byste to s ohledem na dosavadní průběh koncertu i vyprodanou kapacitu sálu očekávali. Velké, větší a největší. Je možná trochu neuvěřitelné, jakým tempem stoupá pověst saarbrückenských vlkodlaků, ale když vidíte a slyšíte jejich klubový výkon, tedy dvakrát tak dlouhý, než ten festivalový, musíte uznat, že fazónu na to tedy mají se vším všudy.

Za asistence stále výborného zvuku se tak dokořán otevřely dveře nejsvětějšího chrámu církve všech vlků a dlaků, za nimiž to hřmělo tím nejčistším těžkým kovem, na jaký se jen lze dnes doptat. Na začátku se prostory vezdejší vysvětily dynamitem („Sanctified With Dynamite“) a pak už se jen plnými hrstmi rozdávalo prakticky z celé vlčí diskografie, z níž nebyl zastoupen jen debut „Return In Bloodred“. Celý sál, který kapele doslova visel u úst a nástrojů, u toho permanentně bouřil, freneticky vytleskával vlastně téměř pořád a zpíval veškeré refrény, nakolik není moc složité si jejich texty zapamatovat.

Výhoda, kterou mají POWERWOLF nad všemi kapelami, které jim ten večer zahřívaly pódium (a vlastně nejen nimi), se stávala zřetelnější s každou další skladbou, až to u závěrečných přídavků definitivně vybuchlo: tihle hoši s originalitou problém rozhodně nemají.

Hodina a půl vlkodlačího kázání proto uběhla jako voda a pozorný návštěvník si z ní krom kompletně propocených svršků mohl a měl odnést ještě jeden zásadní dojem. Nebýt totiž POWERWOLF, byla by současná heavymetalová scéna rozhodně o podstatný kus chudší, což bylo v Retro Music Hall demonstrováno více než přesvědčivým způsobem.

Jsem opravdu moc zvědavý, kam až to tihle „zvěrstvozvěstové“ dotáhnou, protože, jak zřejmo, našlápnuto mají opravdu excelentně.

Setlist:

1. Lupus Daemonis/ Sanctified With Dynamite
2. Prayer In The Dark
3. Amen & Attack
4. All We Need Is Blood
5. Sacred & Wild
6. Resurrection By Erection
7. Coleus Sanctus
8. Drum Solo/ Kreuzfeuer
9. Werewolves Of Armenia
10. Dead Boys Don´t Cry
11. We Drink Your Blood
12. Lupus Dei
13. Prelude To Purgatory/ Raise Your Fist, Evangelist
14. Saturday Satan
15. In The Name Of God (Deus Vult)