PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Většina toho, co se od podivného wackenského léta v roce 2009 napsalo o RUNNING WILD, je, bohužel, pravda. Kapitán Kasparek udělal ze jména, které až do poslední možné chvíle prezentovalo hrdou heavymetalovou kapelu s dlouhou tradicí a zvukem jako hrom, věšák na nejrůznější posměšky a přesně trefované vtípky, které nicméně jen komentovaly holou skutečnost.
Neschopnost odpoutat se od dokola omílaných riffů ve středním tempu, chatrně podpíraných automatickým bubeníkem a zpovzdálí sledovaných velmi lacinou samoprodukcí, to byly zatraceně ostré šípy hluboko v hrudi každého pravověrného příznivce téhle kdysi jedinečné kapely.
A jestliže album „Shadowmaker“ toho všeho bylo názorným příkladem, pak jeho přímý následovník „Resilient“ (ehm, proč vlastně takový název?) jen dovysvětlil, že nic už nebude takové, jaké bývalo, a že od Rolfa se jen sotva dočkáme nějakého návratu do Královského přístavu, kde si v Hospodě u černé ruky můžete zahrát o smrt nebo slávu.
Naprosto jasně o tom vypovídá už obal patnáctého zářezu na hlavním stěžni, od nějž si (a chce se říct bůhvíproč) mnozí, snad pod vlivem tajemných vzkazů z nahrávacího studia, slibovali poctivý návrat ke kořenům. Prostý motiv „Adriana“ jen v jiné barevné verzi, než byl k vidění na singlu „Bad To The Bone“ z roku 1989 s pozadím alá „Ride The Lightning“, když třeba Andreas Marschall stále ještě dovede vymalovat (nejen pirátské) motivy jako víno? Dělá si z nás někdo srandu?
Dělá, a to přímo kapitán osobně. Obal samozřejmě kvality obsahu jen těžko zaručí, ale v případě novodobých RUNNING WILD je bohužel téměř dokonale vystihne. Jakýsi těžce pochopitelný šetřílkovský přístup (za nímž možná mimo jiné stojí i Rolfova neschopnost sebereflexe) nejspíš ovlivnil i další smutnou kapitolu o automatických bicích na nahrávkách hamburských pirátů a absenci nestranného pohledu na producentské židličce, přestože podle všeho lukrativní smlouva s vydavatelem by tohle všechno měla být schopná utáhnout.
Nestalo se však, a tak prakticky jako v pomyslném druhém pokračování již zmíněného neúspěšného návratu „Shadowmaker“ nasedáme v úvodní „Soldiers Of Fortune“ na hodnou metalovou/železniční mašinku, která nás svým tu více a tu méně opatrnějším způsobem jízdy stereotypně doveze až do cíle, sice bezpečně, zato ale téměř bez jakéhokoliv invenčního vzrušení.
Výjimky jsou vlastně jen dvě, a sice „The Drift“ a závěrečná multiposlyšená „Bloody Island“, obě složené a zahrané v duchu těch nejlepších runningwildovských tradic, samozřejmě s výjimkou bicích nástrojů. Být toho plná třičtvrtěhodina, říznutá nějakým tím intrem, předehrou a salvou z lodních kanónů, dalo by se říct, že takový návrat smysl rozhodně má. Dvě skladby, na něž se oprávněně smrskává výčet pozitiv „Resilient“, za to ovšem nestojí ani omylem, a stávají se spíše smutnou obžalobou úpadku jednoho z největších bukanýrů kovového světa. Tak už se z toho, krucinál, Rolfe prober.
Tak Rolf Kasparek alias RUNNING WILD teď tvrdí, že je (jsou) houževnatí. No, já spíš myslím, že zabedněný(í).
5 / 10
Rolf Kasparek
- zpěv, kytara, programování
Peter Jordan
- kytara
1. Soldiers Of Fortune
2. Resilient
3. Adventure Highway
4. The Drift
5. Desert Rose
6. Fireheart
7. Run Riot
8. Down To The Wire
9. Crystal Gold
10. Bloody Island
11. Payola & Shenanigans (bonus)
12. Premonition (bonus)
Blood On Blood (2021)
Crossing The Blades (EP) (2019)
Rapid Foray (2016)
Resilient (2013)
Shadowmaker (2012)
The Final Jolly Roger (DVD/2CD) (2011)
Rogues En Vogue (2005)
20 Years In History (2003)
Live (2002)
The Brotherhood (2002)
Victory (1999)
The Rivalry (1998)
Masquerade (1995)
Black Hand Inn (1994)
Pile Of Skulls (1992)
The First Years Of Piracy (The Best Of) (1991)
Blazon Stone (1991)
Wild Animal (EP) (1990)
Death Or Glory (1989)
Port Royal (1988)
Ready For Boarding (Live) (1988)
Under Jolly Roger (1987)
Branded And Exiled (1985)
Gates To Purgatory (1984)
Vydáno: 2013
Vydavatel: SPV
Stopáž: 60:04
Produkce: Rock' n' Rolf
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.