OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ako všetci viete, Steve Tucker je ten chlapík, ktorý v období od F do H (vrátane) v MORBID ANGEL výborne nahradil (napríklad pre mňa aj prekonal) Davida Vincenta. Od jeho odchodu je to tam iná kapitola, Steve však na death metal rozhodne nezanevrel, veď sme si pri počúvaní vydareného debutu NADER SADEK mnohí povedali, že odkaz MA žije aspoň u inej kapely.
NADER SADEK odvtedy ukuchtili len jeden živák, Steve si však v roku 2012 postavil medzinárodný spolok WARFATHER. Tu sa tento rodák z Cincinnati, Ohio, zaoberá gitarou a vokálom. Na bicie hrá Deimos alias Eric De Windt, bubeník TEMPLE a SUPREME PAIN, predtým známy z pojmov ako DESTRÖYER 666, INHUME, SEVERE TORTURE, PROSTITUTE DISFIGUREMENT alebo SINISTER. Basákom je Avgvstvs, Felipe Augusto z brazílskych DISCORDIA, a druhým gitaristom je záhadný Američan s krásnym umeleckým menom Armatura.
Tušenie, že táto zostava o death metale niečo vie, potvrdzuje debutový album WARFATHER. Dvanásť skladieb na „Orchestrating The Apocalypse“ kombinuje dominujúcu klasickú americkú deathmetalovú školu s občasnou dávkou brazílskej divokosti – náklep v úvodných sekundách by neurobil hanbu ani KRISIUN. Celkovo ide o členitý, majestátne a vážne znejúci materiál s mnohými údernými, ale aj atmosférickejšími pasážami.
Veľa momentov má blízko v prvom rade k MORBID ANGEL a DEICIDE, ale svojská „vyšperkovanosť“ a vrstvenie gitarových liniek, ako aj záľuba vo využívaní mnohých gitarových sól nezaprie inšpiráciu u DEATH v období od „Human“ až po záver kariéry. V tomto smere osobitne vyniká inštrumentálka „The Chaos Of“, možno trochu reminiscencia na skladby, v ktorých sa Chuck zľahka púšťal do vesmíru.
Album je po hudobnej stránke nápaditý, chytľavý, zložený s citom pre floridský death metal. Steve tu ako vokalista podáva celkom impozantný výkon, frázuje v klasických 90-kových hĺbkach, často zaujímavo nazvučených. Zvuk nie je nejakú neľudsky zdrvujúci, je to celé skôr temne priestorové. Každopádne – pokiaľ ste nečakali niečo vyslovene neuveriteľné alebo strhujúco novátorské – je to sľubný debut.
Tento debutový album WARFATHER potvrzuje, že táto zostava vie niečo o death metale.
7 / 10
Steve Tucker
- vokály, gitary
Armatura
- gitary
Avgvstvs
- vokály, basgitara
Deimos
- bicie
1. XII
2. Legions
3. My Queen Shall Not Be Mourned
4. Taunting The Deity
5. The Shifting Poles
6. Waltz Of The Solstice
7. Summoning The Warfathers
8. Ageless Merciless
9. The Chaos Of
10. Gods And Machines
11. Ashes And Runes
12. We Are The Wolves
Orchestrating The Apocalypse (2014)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Greyhaze Records
Stopáž: 41:44
Takto ma vyzerat poriadny death metal
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.