Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto spojení nemohlo dopadnout jinak, než extrémně dobře. Omar Rodriguez – Lopez a Cedric Bixler – Zavala, tedy hlavní tvůrčí motory MARS VOLTA, a baskytarový čaroděj Flea z RED HOT CHILI PEPPERS v jedné kapele. Za mě zatím jednoznačně nejlepší rocková nahrávka roku, která sahá hluboko do dřevních dob rock’n’rollu, blues a neopomíjí písničkářství ani pro omaro-cedrikovsky typickou emoční rozervanost. Vlastně už hranice, dané na jedné straně MARS VOLTA a na druhé poprockovou superstar, kterou jsou RED HOT CHILI PEPPERS, jednoznačně definují území, kde se tato čtyřka pohybuje.
Od akustických šmrdlaček s letní atmosférou typu „Drown All Your Witches“, které bezstarostně plynou kolem vás a vy máte tendenci si v potemnělé uličce za barem koupit matroš, co vás vystřelí k ještě větší omámenosti životem, až po ostře jedoucí špinavý rock’n’roll, v němž vás Cedrik zvedá svým hlasem ze židle. Přímo na něm miluji to, jakým způsobem tu pracuje s hlasem a jakou až omamnou auru tím dodává skladbám. V tomto ohledu Cedrik zraje jak víno a do svého hlasu dokáže vložit tolik různých výrazů, že se tomu nepřestávám divit.
To samé se vlastně dá říci i o Omarovi a Fleovi, kteří svoje prsty drží na uzdě a makají hlavně pro kapelu. Nečekejte pražcové dostihy a závody ve slepu. Vše se tu podřizuje silným skladbám a jedinečné atmosféře. Pokud si někde někdo z obou instrumentálních guru chce víc zadivočit, tak to dělá lehce podprahově, aby to příliš netlouklo do uší a neodvádělo pozornost od písničky jako takové. Basy většinou skvěle jedou s bicí soupravou a kytara riffuje se zvláštně bzučivým, leckdy i skřípavým zkresleným soundem nebo krystalicky zvoní zvukem, který zní jakoby na mexicko-texaské hranici znásilnili americké country.
Aby toho nebylo málo, ještě jednu osobu musím zmínit. Je jí Dave Elitch za bicí soupravou, který se krom MARS VOLTA poslední dobou angažuje i ve VIP kapele KILLER BE KILLED. Celá sestava v ANTIMASQUE je prostě složena z osobností, které na jejím debutu dokonale souzní. Možná tato deska není na první poslech, ale o to déle vydrží. Já přiznávám, že v ní jedu už několik měsíců a stále mě nepouští.
1. 4AM
2. I Got No Remorse
3. Ride Like The Devil's Son
4. In The Lurch
5. 50,000 Kilowatts
6. Momento Mori
7. Drown All Your Witches
8. Providence
9. People Forget
10. Rome Armed To The Teeth
Ajked by som to nemal porovnavat, ale ovela viac ma bavila Mars Volta. Aj by som uvital dalsi album, ale netusim ci sa tak niekedy vobec stane. Naj. skladba: 50,000 Kilowatts
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.