OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto spojení nemohlo dopadnout jinak, než extrémně dobře. Omar Rodriguez – Lopez a Cedric Bixler – Zavala, tedy hlavní tvůrčí motory MARS VOLTA, a baskytarový čaroděj Flea z RED HOT CHILI PEPPERS v jedné kapele. Za mě zatím jednoznačně nejlepší rocková nahrávka roku, která sahá hluboko do dřevních dob rock’n’rollu, blues a neopomíjí písničkářství ani pro omaro-cedrikovsky typickou emoční rozervanost. Vlastně už hranice, dané na jedné straně MARS VOLTA a na druhé poprockovou superstar, kterou jsou RED HOT CHILI PEPPERS, jednoznačně definují území, kde se tato čtyřka pohybuje.
Od akustických šmrdlaček s letní atmosférou typu „Drown All Your Witches“, které bezstarostně plynou kolem vás a vy máte tendenci si v potemnělé uličce za barem koupit matroš, co vás vystřelí k ještě větší omámenosti životem, až po ostře jedoucí špinavý rock’n’roll, v němž vás Cedrik zvedá svým hlasem ze židle. Přímo na něm miluji to, jakým způsobem tu pracuje s hlasem a jakou až omamnou auru tím dodává skladbám. V tomto ohledu Cedrik zraje jak víno a do svého hlasu dokáže vložit tolik různých výrazů, že se tomu nepřestávám divit.
To samé se vlastně dá říci i o Omarovi a Fleovi, kteří svoje prsty drží na uzdě a makají hlavně pro kapelu. Nečekejte pražcové dostihy a závody ve slepu. Vše se tu podřizuje silným skladbám a jedinečné atmosféře. Pokud si někde někdo z obou instrumentálních guru chce víc zadivočit, tak to dělá lehce podprahově, aby to příliš netlouklo do uší a neodvádělo pozornost od písničky jako takové. Basy většinou skvěle jedou s bicí soupravou a kytara riffuje se zvláštně bzučivým, leckdy i skřípavým zkresleným soundem nebo krystalicky zvoní zvukem, který zní jakoby na mexicko-texaské hranici znásilnili americké country.
Aby toho nebylo málo, ještě jednu osobu musím zmínit. Je jí Dave Elitch za bicí soupravou, který se krom MARS VOLTA poslední dobou angažuje i ve VIP kapele KILLER BE KILLED. Celá sestava v ANTIMASQUE je prostě složena z osobností, které na jejím debutu dokonale souzní. Možná tato deska není na první poslech, ale o to déle vydrží. Já přiznávám, že v ní jedu už několik měsíců a stále mě nepouští.
Zatím nejlepší rockové album pro tento rok.
8,5 / 10
Omar Rodríguez-López
- kytara, klávesy
Cedric Bixler Zavala
- vokál, kytary
Flea
- baskytara
David Elitch
- bicí
1. 4AM
2. I Got No Remorse
3. Ride Like The Devil's Son
4. In The Lurch
5. 50,000 Kilowatts
6. Momento Mori
7. Drown All Your Witches
8. Providence
9. People Forget
10. Rome Armed To The Teeth
Antemasque (2014)
Ajked by som to nemal porovnavat, ale ovela viac ma bavila Mars Volta. Aj by som uvital dalsi album, ale netusim ci sa tak niekedy vobec stane. Naj. skladba: 50,000 Kilowatts
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.