Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Výmluvný podnadpis tohoto článku naprosto přesně seděl pro srovnání polských TIDES FROM NEBULA a australských SLEEPMAKESWAVES. Obě kapely hrají post-rock a obě kapely v ten den měly výtečný zvuk, ale přece jsem z jedné odcházel naprosto bez jakéhokoliv zaujetí, z druhé pak naprosto nadšený. TIDES FROM NEBULA jsem viděl snad popáté a zvukové podmínky na Strahově patřily rozhodně k těm nejlepším. Až sem bylo vše v pořádku. Jejich živé koncerty mě vždy otráví velkou dávkou sterility, která z kapely prýští. Na přehrávané pózování basáka Przemka Węgłowskiho jsem si již zvykl, ale na absolutní absenci jakýchkoliv feromonů, která z těchto muzikantů vyvěrá, si nezvyknu asi nikdy.
Indická čtyřka doplněná o britského zpěváka Daniela Tompkinse nezačala s moc dobrým zvukem. Při úvodní „Allure“ byla udupaná instrumentální složka a příliš vytažené zpěvy, to se však změnilo během několika minut a následující třičtvrtěhodinka byla božská. SKYHARBOR samozřejmě nevynechali hitovku „Patience“, při které si tedy Daniel nebyl příliš jistý ve chvílích, kdy hlas přeřadil na fistuli, ale to byl jen drobný šrám na jinak výtečném setu indických pocitářů.
Většina materiálu pocházela z posledního alba „Guiding Lights“, ze kterého zazněl i téměř desetiminutový stejnojmenný opus a tak lehce zklamaní mohli odcházet snad jen fanoušci jejich prvního alba „Blinding White Noise: Illusion and Chaos“.
V první lajně je nadržený ajťák, plešatý krakonoš a androgynní model. Všichni s kytarami. Ano správně. SLEEPMAKESWAVES jsou tady. Jejich třetí koncert v Praze dokázal Sedmičku zaplnit zhruba stotřiceti lidmi, což je v době, kdy jen o pár dní později navštíví Prahu RUSSIAN CIRCLES a mnohé další žánrově spřízněné kapely, velmi solidní výkon a jsem velmi rád, že jsem měl možnost toto kvarteto bandu shlédnout právě ve strahovském undergroundovém svatostánku. Jak už jsem psal výše, hlavní rozdíl mezi Australany a Poláky byl v chemii, která u těch druhých byla téměř hmatatelná. Koncert sám o sobě byl strhující, což jsem zažil na koncertech instrumentálního post rocku jen opravdu málokdy.
Hlavní kostru setu tvořil nový materiál z alba „Love of Cartography“, došlo však i na moji nejoblíbenější „In Limbs And Joints“ z předchozího alba „...And So We Destroyed Everything“. Set si zachovával živelnost i v první třetině, kdy kapela neustále řešila technické problémy s in-ear odposlechy. Ve finále si zaplněná Sedmička vytleskala ještě přídavek a já mohl spokojeně odejít. Předpokládám, že to byla poslední šance, vidět tyto Australany takto zblízka v malém klubu, neboť jejich hvězda stoupá každým rokem.
foto: Radek Bártík
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
