OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Moskovčan Dima, v podzemí zvaný Kojot, môže mať síce povesť chlapa, ktorý na festivaloch býva chodiacou/ležiacou reklamnou na vodku, ale jeho vydavateľstvo je uznávaným dúpäťom kadejakých hudobných krvákov, a pokiaľ ide napríklad o brutálny death metal, na poriadne úlovky má nos. Pomerne čerstvým príkladom z apríla tohto roku sú istanbulskí INHUMAN DEPRAVITY. Fungujú len od roku 2013, „Nocturnal Carnage By The Unholy Desecrator“ je zatiaľ ich vôbec jedinou nahrávkou, ale málokedy sa stretnete s takýmto rešpekt vzbudzujúcim vstupom na scénu.
Murat Sabuncu (gitary), Yunus (vokály, známy aj z DECAYING PURITY), Kaan Yilder (basgitara) a Eren Gürsoy (bicie) sú veľmi kvalitným novým zjavom na rozhodne pozoruhodnej a kvalitnej tureckej BDM scéne. Pripravili deväť kusov úderného, šťavnatého, temne znejúceho a priamočiareho, pritom zároveň technicky prepracovaného brutálneho kovu smrti prevažne v rýchlych, klepačkových, ale aj drviacich, ničivých stredných tempách. Gitarové postupy dosť odkazujú na americkú školu, v prvom rade na BROKEN HOPE a FLESHGRIND v tých najbesnejších momentoch, ale nejaký priestor sa nájde aj pre polámané riffy a ponuré harmónie.
Husté, hutné gitary a apokalypticky zvoniacu basu oživia aj divoké, tu a tam melodicky ladené sóla, a po vokálnej stránke sa Yunus skutočne vytiahol – hlboký, dôrazný growling, často frázujúci so zničujúcou „ptacekovskou“ kadenciou. Zvuk vydarený, nápady fakt solídne, kompaktná hudba drží pokope, osem bodov dávam preto, že je to debut a treba sa držať pri zemi, inak ale objav ako sa patrí.
8 / 10
Vydáno: 2015
Vydavatel: Coyote Records
Stopáž: 31:42
http://www.metal-archives.com/bands/Inhuman_Depravity/3540395603
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.