OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
První dojmy z právě doznivšího festivalového dění jsou kolikrát ty nejdůležitější a tak vám ty naše přinášíme i letos. A že to budou zase jen oslavné ódy? No schválně, co myslíte...
RIP:
Dvacet let. Festival dosáhl vrcholu. Opět více lidí. Více kapel. Více všeho. Je otázka, jak se to může vyvíjet dál. Letos spousta drobných vylepšení v areálu. Exkluzivní koncert CULT OF FIRE. Ptačí monstra, jakoby z Panny a Netvora, obcházející areál. Parádní výstavky. Soupiska kapel složená z hvězd. Jak to udělat, aby se festival nestal fádním? Zvláště po tak vydařeném ročníku, jakým byl ten dvacátý. Letos se vsadilo na velká známá jména. Snad krom toho, že v hlavním čase dostali prostor MODERN DAY BABYLON, se hrálo na jistotu. Tím se dostávám k tomu, co mi chybělo a tím byl moment překvapení.
Velká jména ale nezklamala. V dramaturgii letos ubylo hardcoru na úkor metalu, což je trochu škoda. Nejsilnějším dnem byl rozhodně pátek. Bezkonkurenční vystoupení DEATH opravdu dojímalo, SEPULTURA s Derrickem Greenem festival naprosto rozdrtila. Stejně bezkonkurenční byl i uragán zvaný THE DILLINGER ESCAPE PLAN. Vrcholy jednotlivých dnů se ale odehrávaly i na vedlejší scéně, například hypnotická AMENRA byla velmi výrazným vytržením z reality v první den.
Letos měl Brutal Assault i jednoho velkého nepřítele. Slunce a prach. Měl jsem ho všude. Měl jsem ho na botech, oblečení, v nose i v očích, které mě pálily. Ke konci jsem měl pocit, že prach nejen smrkám a brečím, ale i krkám a prdím. Nešlo před ním utéct. Ostatně stejně jako před sluncem a vedrem. Respekt všem co dováděli v kotli.
Konečně jsem objevil i antioxidantové čaje a hlavně i kavárnu s neslyšícími. Takže už si umím říci ve znakovém jazyce hned o několik nápojů, poděkovat a několik další věcí. Obsluha velmi příjemná a trpělivá. Super byly i brutalikony, ať už u piv, stánků, míst. Mě obzvláště potěšilo přehledné označení veganských stánků, díky čemuž jsem měl možnost ochutnat skvělou špenátovou polévku, špízy od Tulasi, dobré i když poněkud drahé dobroty v indickém stánku nebo vegetariánská pizza s dlouhým česnekovým chuťovým ocasem. Z nealko nápojů jednoznačně zázvorka v Kafce, škoda těch front.
TOP: DEATH DTA, SEPULTURA, THE DILLINGER ESCAPE PLAN, AMENRA
Naše sluníčko a mráček aneb 2/3 Metalopolis Brutal Assault teamu:
Rudi:
Ten moment, keď kultový fotograf Peter Beste vystavuje svoje nórske blackmetalové diela na festivale, v prekrásnom priestore, osobne sa rozpráva s fanúšikmi a neskôr využije fotogenickosť vojenskej pevnosti, aby urobil zábery pre pánov zo Sunn O)) - presne v takom momente si uvedomíte, kam sa Brutal Assault za 20 rokov vypracoval. Je z neho renomovaná kultúrna inštitúcia celosvetového významu. Klobúk dolu, páni organizátori.
Hudobný top BA 2015:
1. AMENRA
2. DEATH DTA
3. THE DILLINGER ESCAPE PLAN
4. WALLS OF JERICHO
5. HEAVEN SHALL BURN
Další 2/3 Metalopolis Brutal Assault teamu:
Louis:
Těžko popsat první dojmy z dvacátého ročníku festivalu, o jehož loňském, devatenáctém pokračování jsem už napsal, že měl úplně všechno. Letošní Brutal Assault to měl rovněž, o čemž svědčí i čerstvé zprávy o rekordní návštěvnosti. A i v nelidských klimatických podmínkách, které vydržely od středy až do neděle a často vyzývaly k úkrytu do chladivých vnitřních prostor josefovské pevnosti, byl festivalem, který si obhajuje své specifické kouzlo a atmosféru, kterou jinde nepotkáte.
Krom spousty hudebních zážitků, z nichž si budu zejména pamatovat fenomenální koncert DEATH TO ALL a totální výprask, který uštědřila SEPULTURA potulnému cirkusu Maxe Cavalery SOULFY, jsem si náramně užil především výroční výstavy, ohlížející se za všemi festivalovými léty a nabízející spoustu zajímavých informací. Potěšily i další drobnosti, jako rozšířená nabídka piv, unikátní WC kanálek nalevo od pódií a další podobně přidané hodnoty, které jsou vůbec velmi silnou stránkou festivalu, na němž je proto vidět, jak moc ho mají jeho pořadatelé rádi a s jakou vášní se mu věnují.
Ale abych to zkrátil – jsem prostě pyšný na to, že jsem na Brutalu zase byl, protože podobně unikátní akci abyste pohledali, a přestože jména vystupujících kapel se už často opakují, pořád je to ten největší metalový svátek u nás a v blízké Evropě, ať si kdo chce co chce říká.
A svátky se mají světit, to je marné.
TOP 7:
NUCLEAR ASSAULT, BE´LAKOR, BIOHAZARD, ANNIHILATOR, CANDLEMASS, SEPULTURA, DEATH DTA
Očekávání stoupá, jsme před branami:
U merchstoru už je narváno:
Zkoumám nové i staré dekorace, je jich opět mnohem více:
Nekonečná fronta na setkání se SOULFLY:
Od čtvrtka probíhá pravidelné zavlažování:
Čurby zdržuje frontu na kafe :)
Všude po areálu jsou vidět poutače na knihu k dvaceti letům Brutal Assaultu:
Ta se následně prodávala v sekci, kde byla i historická galerie festivalu:
Přízdoby a dekorace se nevyhnuly ničemu:
Krom toho festival ozdobily i nové Brutalicony:
Horký kůň RIPova stravování druhého dne:
Symbolem letošního ročníku byli zahalení Brutal netvoři, kteří vše většinou nedostupně sledovali ze zdí:
Ve čtvrtek se před scénou objevila děla. Konfetová.
Ztáty v kotli jsou někdy psychycké, někdy naprosto hmotné:
Jídlo za 4 žetony. Drahé, ale dobré:
Tady jste se mohli naučit znakování a dát si výtečnou ledovou kávu:
Nejfotografovanější pár Brutal Assaultu:
Stánek s výtečnými antioxidantními drijáky:
Ring pro vegan fighter exibice:
Krom Brutal monster se občas na hradby přišly podívat i ovce:
Rychlá spojka v backstage:
Pokud byste si kladli otázku, co se děje za tou televizí mezi scénami, tak všelicos, třeba pinčes přes bednu s pálkami z racku:
Toto je takzvaná Myší díra, musí tudy projít každá kapela, co jde na hlavní scénu:
Poslední den vyrostla v Octagonu Oriental stage:
SÓLSTAFIR a podpisovka:
V řadě Brutal crew jsem našel některé naše čtenáře:
Selfíčka v zákulisí:
Náměstí se zázemím pro kapely:
Hasičské vozy připravené ukončit koncert CULT OF FIRE:
Areál a momentky:
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.