Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jen těžko si lze představit uměleckou dvojici, jejíž spojení by vzbuzovalo podobnou porci pozornosti a očekávání. Till Lindemann a Peter Tägtgren jsou věru osobnosti, které mají slávy a charizmatu na rozdávání, a co teprve, když spojí své síly. Nespoutaný, divoký exhibicionista, jehož domovská kapela už drahnou dobu nevypustila ani notu, a nenápadný workoholik, za kterého vždy hovořily spíše výsledky jeho četné muzikantské a producentské práce. Přesně jako na první propagační fotce projektu LINDEMANN, na níž byl Tägtgren za nesmělou nevěst(k)u a Lindemann za statného ženicha.
Výsledek jejich společné práce je přesně takový, jaký byste si ho při zběžné znalosti produkce obou gentlemanů představili. Půl RAMMSTEIN, půl severské elektroniky v duchu PAIN s tím, že rovnoměrný balanc se co chvíli ztrácí a i díky Lindemannově zpěvu to všechno přepadává na stranu východoněmecké šestice. Po šesti létech, která uplynula od vydání „Liebe Ist Für Alle Da“, to ovšem pro její fanoušky znamená skvělou zprávu, jejíž lesk ještě umocní slyšitelný fakt, že zpěvákovi RAMMSTEIN zkrátka prospělo spolupracovat s někým zcela odlišným, než jsou jeho tradiční parťáci.
Album tak působí velmi svěže, neboť na hutném elektrometalovém spodku vystavuje četné melodie a typický Lindemannův vokál, který se nezvykle věnuje výhradně anglickým textům. Texty jsou vůbec druhým nosným kamenem celé nahrávky, neboť vedeny v jednoduchých frázích a věnující se tématům puritánům striktně zakázaným ještě zvýrazňují naléhavost uměleckého sdělení téhle dvojice. „Praise Abort“, pilotní singl a mimoto i hudebně zřejmě nejsilnější věc na albu, je toho ostatně zářným příkladem – „obyčejnými“ slovy hovoří o „obyčejném“ problému „obyčejných“ lidí a naléhavost jejího sdělení je tím vyšponována až do nedozírných výšek.
Celá první půle alba je podobnými okamžiky, postavenými na znamenitých Tägtgrenových hudebních nápadech, vlastně k prasknutí napumpovaná. Od titulní „Skills In Pills“, přímo jiskřící elektrickými výboji a vrcholící v nádherném refrénovém oblouku, přes plíživou „Ladyboy“ s odérem té nejtemnější diskotéky v nejhlubších stokách Londýna, přízemně slizké „Fat“ a „Fish On“, až po „Children Of The Sun“, která zas pro změnu vyzařuje typickou painovskou riffově/klávesovou kompozicí, se LINDEMANN valí jako pověstné vlny spojenců na Normandii, před nimiž není úniku. Posluchač je zde doslova stržen proudem skvěle fungující metalové souhry, která se nebrání žádné obvyklé ingredienci a díky tomu zní maximálně pestře a zajímavě.
Ani dál to ovšem není vůbec špatné a přes některé další bonbónky („Golden Shower“) či naopak trochu „méně zodpovědněji“ pojaté položky hracího listu („Cowboy“, „Yucon“) se tak dostáváme k již vzpomínanému zlatému hřebu alba v podobě „Praise Abort“, který jej korunuje v celé jeho špinavosti a nechutnosti, která ovšem vyniká o to víc, oč je podávána na silně naolejovaném, tlustém a mírně narezlém železném podnosu. Závěrečná balada „That´s My Heart“ to jen podtrhuje a mě něco našeptává, že tohle album z přehrávače jen tak nedostanu.
1. Skills In Pills
2. Ladyboy
3. Fat
4. Fish On
5. Children Of The Sun
6. Home Sweet Home
7. Cowboy
8. Golden Shower
9. Yukon
10. Praise Abort
11. That's My Heart
Diskografie
Skills In Pills (2015)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2015 Vydavatel: Warner Music Stopáž: 40:26
Produkce: Peter Tägtgren Studio: Abyss Studio, Pärlby, Švédsko
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.