Držím v rukou první výsledek nové spolupráce v řadách legendárního tuzemského CITRONu a nemohu se ubránit drobnému zklamání. Ne ovšem z jeho obsahu, ale z toho, že ve svém pětipísňovém formátu zdaleka nedostál všemu tomu humbuku, který se kolem kapely v posledních třech měsících odehrával. Dlouhatánské studiové reportáže, rozhovory v duchu smíření starých známých, kteří v sobě objevili nečekanou sílou stvořit něco OPRAVDU VELKÉHO, vnadný nástin koncepce „Rebelie rebelů“ a teď jen tohle?

Jistě, chápu, nejspíš bylo třeba dodržet smluvně podtržené termíny podzimních koncertů a do té doby se zkrátka celé album udělat nedalo, ale pak je otázka, zda nebylo lepší nechat to, jak bylo, a nemělnit síly a potenciál prací na tomhle ípíčku. Protože síla a potenciál tady jsou, to je zkrátka jasné.

Na celé nahrávce totiž není žádné výrazně slabší místo, a to ať už se jedná o autorské věci Radima Pařízka či Ládi Křížka. Titulní „Rebelie rebelů“ je poctivým kusem kovu, který se z hřmotného riffu odpíchne ke svižnému refrénu, v němž je doslova slyšet odpočítávání času k zážehu. „Píseň ztracených“ naopak začíná jemnou předehrou, z níž vykvete do jistě nejlepší nové autorské věci celého EP (pochopitelně, neboť „Kráska a Radegast“ je zkrátka „Kráska a Radegast“ a na tu se nesahá), jíž zejména sedí krásný refrén a Láďovy výšky. „Jsem posedlá“ je pak výrazný, rockovější kousek, psaný vysloveně na tělo hostující Tanje, který funguje stejně dobře jako některé její někdejší hity. No a „Jseš volnej“, skladba, která údajně zbyla při přípravě „Vypusťte psy!“, je přesně taková, jako kdybyste si jí na tomhle skvělém albu představili - jen samozřejmě se zpěvem Ládi Křížka.

Záměrně jsem vynechal již vzpomenutou perlu „Kráska a Radegast“. Ta na nahrávce dostává novou tvář, když party „Krásky“ zpívá vůbec poprvé žena, tj. v tomto případě samozřejmě Tanja. Jinak je ovšem krom zvuku vše při starém, takže skladba par excellence, co si budeme povídat, která bude už navždy promlouvat do dějin československého heavy metalu.

Přiznávám, po tom všem, co se okolo nového CITRONu napovídalo a napsalo, jsem čekal nového „Radegasta“, pokud možno podobně silného a nezapomenutelného. A budu-li chtít v tomhle očekávání pokračovat, pak musím zkrátka první část „Rebelie“ brát jenom jako další (a třeba sebepovedenější) vábničku na cestě za kýženým výsledkem, ve který snad nová spolupráce pánů Pařízka a Křížka vyústí. Počkejme si.