OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bolo to v júni 2010 na vojenskom letisku Mílovice neďaleko Prahy. Festival Sonisphere hostil slávnu Big 4 a k tomu veľa ďalších silných mien na čele s ALICE IN CHAINS a STONE SOUR. Ten deň bol dokonalý. Počasie, kapely, areál, absolútne všetko.
Pamätám si, že sme prichádzali za zvukov skladby „Got The Time“ a hoci som bol vtedy viac skeptický „Bushovec“, čo sa nahrávok ANTHRAX týka, doska „Persistence Of Time“ s Belladonnom patrí už viac než dvadsať rokov k mojim jednoznačným srdcovkám. Lepší začiatok festivalu si ťažko predstaviť, zmiešané pocity boli okamžite zažehnané nekompromisným spôsobom.
Vtedy to bolo Joeyho prvé turné po jeho veľkom návrate a predvádzal naozaj grandiózny výkon. Každého si musel získať. Veľká pecka „Indians“ spojená so sabbathovkou „Heaven And Hell“ ako spomienkou na Dia, „Madhouse“, „Caught In The Mosh“ či dokonca hitovka „Only“ z dosky „Sound Of White Noise“ - veľmi uvoľnený a s prehľadom zahratý a odspievaný set. Úplne totožné pocity mám po viac než piatich rokoch z ich novej, už jedenástej štúdiovky „For All Kings“. Králi z New Yorku sú späť a ich forma je naozaj viac než presvedčivá.
Po chaotických zmenách na speváckom poste, súdoch, naťahovačkách a marketingových prešľapoch prinášajú materiál, ktorý je spolu s výborným zvukom nabitý silnými nápadmi, jasným ťahom na bránku, prekrásnymi melódiami a tučnými gitarovými riffmi. Novinka od ANTHRAX poteší každého fanúšika kapely, ktorý ju sleduje od osemdesiatych rokov až po súčasnosť.
Istota a nadhľad kapelu zdobili už počas jesenného turné so SLAYER. Vo vypredanej viedenskej hale Gasometer to do nás naozaj kvalitne napálili, za bicími zaskakoval indisponovaného Charlieho paradoxne Jon Dette, známy aj z koncertného účinkovania u SLAYER. Energickí a presvedčiví ANTHRAX vtedy z pripravovaného albumu uderili singlovku „Evil Twin“. Naozaj kvalitné lákadlo, ale na novinke sa dejú aj väčšie veci.
Vrcholom nahrávky je pre mňa parádna „Breathing Lightning“. Ak o ANTHRAX ich gitarová posila, skvelý Jonathan Donais (poznáte ho aj ako zakladajúceho člena metalcoreových SHADOWS FALL), hovorí ako o dokonalom mixe melodické rocku a thrash metalu, práve táto skladba je toho perfektnou ukážkou. Veľa lepších refrénov v tomto roku nebudeme počuť. A znovu ten uvoľnený Belladonna a jeho neskutočný spevácky výkon. Kvalitka.
Nemenej pamätnými chvíľkami sú na albume aj titulná vec, úvodná, košatá, progresívna pecka „You Gotta Believe“ či ťažkotonážna riffovačka „Monster At The End“. Od začiatku až do konca je novinka ANTHRAX šťavnatým počúvaním. Ak tento album k niečomu prirovnávať, tak zrejme najviac spoločných znakov nájdeme s už spomínanou kanonádou z roku 1990 - „Persistence Of Time“.
Najväčšiu radosť z toho všetkého však prináša fakt, aká vitálna dokáže byť naša obľúbená hudba aj v roku 2016. Tri z veľkých mien svetového thrash metalu priniesli v rozmedzí pár mesiacov fantastické nové albumy a aj naživo im to hrá neuveriteľne. Žijeme v dobrých časoch!
Tri z veľkých mien svetového thrash metalu priniesli v rozmedzí pár mesiacov fantastické nové albumy a aj naživo im to hrá neuveriteľne. Žijeme v dobrých časoch!
8,5 / 10
Joey Belladonna
- spev
Scott Ian
- rytmická gitara, sprievodné vokály
Charlie Benante
- bicie
Frank Bello
- basgitara, sprievodné vokály
Jon Donais
- sólová gitara
1. You Gotta Believe
2. Monster At The End
3. For All Kings
4. Breathing Lightning
5. Suzerain
6. Evil Twin
7. Blood Eagle Wings
8. Defend/Avenge
9. All Of Them Thieves
10. This Battle Chose Us!
11. Zero Tolerance
For All Kings (2016)
Worship Music (2011)
Anthrology: No Hit Wonders (1985-1991) (DVD) (2005)
Alive 2 (live+DVD) (2005)
The Greater Of Two Evils (best of) (2004)
Music Of Mass Destruction (live+DVD) (2004)
We've Come For You All (2003)
Madhouse: The Very Best Of Anthrax (best of) (2001)
Return Of The Killer A's (best of) (1999)
Moshers 1986-1991 (best of) (1998)
Volume 8: The Threat Is Real (1998)
Stomp 442 (1995)
Live: The Island Years (live) (1994)
Sound Of White Noise (1993)
Attack Of The Killer B's (EP) (1991)
Persistence Of Time (1990)
Penikufesin (EP) (1989)
State Of Euphoria (1988)
I´m The Man (EP) (1987)
Among The Living (1987)
Spreading The Disease (1985)
Armed And Dangerous (EP) (1985)
Fistful Of Metal (1984)
Vydáno: 2016
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 59:37
Produkce: Jay Ruston & ANTHRAX
Studio: Steakhouse Studios, Serenity West Recordings, Downtown Music Studios
no zas taky zazrak to nie je... tento rok ma zanrovo zatial viac bavilil novi Metal Church, o Megadeth ani nehovorim... taka povinna jazda, pekne uhladene, miestami zbytocne ponatahovane... ten minuly bol zabavnejsi...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.