OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
DARK TRANQUILLITY nikdy nedokázali dlouho pasivně přešlapovat na jednom místě, ale vždy se snažili vší silou unikat stereotypu a objevovat nové cestičky pro směrování své tvorby. Toto chvályhodné pravidlo dokázali bez sebemenších diskusí naplnit i tentokrát. Stylové kormidlo se oproti „The Gallery“ opět dalo do pohybu a přesměrovalo naší pětici směrem k thrashovějším vodám, tolik oblíbených v letech osmdesátých.
Páni kytaristé Fredrik Johansson a Niklas Sundin se tentokrát nechali mimo jiné inspirovat skupinami jako METAL CHURCH. Melodické zdroje zůstávají stejné (tedy pramen zvaný N.W.O.B.H.M., samozřejmě v kabátě DARK TRANQUILLITY). Jistou drobnou mutaci prodělalo i hrdélko Mikaela Stanneho, který se od vypjatějšího blackového zpěvu trochu posunul do hlubších hlasových poloh. Celkový projev kapely je jistý, skupina působí neuvěřitelně lehce a sehraně, daleko profesionálněji než kdykoli předtím. Zásluhu na tom má i skvělý zvuk z Fredmanu, který se podařilo oproti „The Gallery“ vybrousit jako ten nejlepší diamant. Nahrávka navíc ve srovnání s předchozími neztrácí ani nasazení, dravosti a deathové hutnosti a brutalitě. Když si to všechno shrnu vychází mi nejlepší album, jaké kdy vyšlo s visačkou „švédský melodický“, nebo chcete li „gothenburský“ death metal.
Pokud bych chtěl vyzvednout nejlepší skladbu, asi bych byl nucen postupně vyjmenovat celý tracklist. Jedna skladba nemůže být bez druhé, všechny tvoří jeden pevný celek, jedno monumentální dílo, jaké velice těžko hledá sobě rovné. Velkou zvláštností je stísněná melancholická atmosféra, jež prostupuje na povrch velice intenzivně ve skladbách „Insanity´s Crescendo“ a především v post-apokalyptickém soundracku, instrumentálce „The Mind´s Eye“, která album uzavírá. Právě tady jsou rozpoznatelné první kořeny různých elektronických excesů, kterými DARK TRANQUILLITY budou šokovat na svém dalším albu - neméně vynikajícím „Projector“. Na albu se objevila celá řada hostí, z nichž se blýskl hlavně Anders Fridén v chorobném refrénu skladby „Hedon“, dále samotný produkční Fredrik Nordstrom s jeho občasnými klávesovými výboji a také zpěvačka Sara Svensson, která obohatila právě zmíněnou „Insanity´s Crescendo“.
„The Mind´s I“ je dílem, jež se velkým obloukem vyhýbá nudě, stereotypu a nenápaditosti, je albem, které mělo všechny předpoklady s předstihem definovat nové směrování gothenburské scény. Bohužel se tak nestalo, většina následovníků se držela šablony made in IN FLAMES, což sice vůbec neurazí, ale také rozhodně neosvěží. Bylo by však nesprávné nezmínit několik málo služebně mladších kapel, které dokázaly na odkaz DARK TRANQUILLITY navázat a dále ho rozvíjet. Na mysli mám skvělé GARDENIAN (hlavně na albu „Sindustries“) a nadějné progresivně-deathové nováčky JULIE LAUGHS NOMORE a jejich pokus „When Only Darkness Remains“.
Niklas Sundin
- kytara
Mikael Stanne
- zpěv
Anders Jivarp
- bicí
Martin Henriksson
- baskytara
Fredrik Johansson
- kytara
1. Dreamlore Degenerate
2. Zodijackyl Light
3. Hedon
4. Scythe, Rage And Roses
5. Constant
6. Dissolution Factor Red
7. Insanity's Crescendo
8. Still Moving Sinews
9. Atom Heart 243.5
10. Tidal Tantrum
11. Tongues
12. The Mind's Eye
Endtime Signals (2024)
Moment (2020)
Atoma (2016)
Construct (2013)
We Are The Void (2010)
The Dying Fragments (compilation) (2009)
Where Death Is Most Alive (DVD / live album) (2009)
Misery´s Crown (single) (2009)
Yesterworlds (compilation) (2009)
Manifesto Of Dark Tranquillity (compilation) (2009)
Fiction (2007)
Focus Shift (single) (2007)
Character (2005)
Lost To Apathy (EP) (2004)
Exposures – In Retrospect And Denial (rarity) (2004)
Live Damage (DVD) (2003)
Damage Done (2002)
Haven (2000)
Projector (1999)
Zodijackyl Light (video) (1997)
The Mind´s I (1997)
Enter Suicidal Angels (MCD) (1996)
The Gallery (1995)
Of Chaos And Eternal Night (MCD) (1995)
Skydancer (1993)
Tranquillity (EP casette) (1992)
Trail Of Life Decayed (EP) (1992)
A Moonclad Reflection (EP) (1992)
Trail Of Life Decayed (demo) (1991)
Vydáno: 1997
Vydavatel: Osmose Production
Produkce: Fredrik Nordstrom
Studio: Fredman
Výborné, hlavně "Insanity's Crescendo".
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.