Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď počúvam tento album, často myslím na Rytmusa. Respektíve na slová, ktoré mi o ňom na jeseň v roku 2010 povedal nebohý Gabriel Drenka, vtedy dôležitý človek vo vydavateľstve EMI na Slovensku i v Česku. Patrik sa vraj už nechce obmedzovať iba na hip-hop, jeho záber bude širší a úspech oveľa väčší. Vyšlo mu to.
Jeho poľskou verziou ako superstarovského porotcu je Nergal a tiež sa úplne očividne nechce obmedzovať iba na black/death metal. Chce viac.
Bolo to vidieť aj na jeho správaní v bekstejdži v rámci tohtoročného Brutal Assaultu. Suverénny, sympatický, usmiaty, s každým sa rád porozprával, podal ruku, podpísal, odfotil. Ústretová hviezda, aký to rozdiel oproti introvertným, depresívnym umelcom.
Nová hudba ide ruka v ruke s týmito ambíciami, nehovoria o tom, že sa v nej plnej miere odráža aj Nergalova sólová kariéra. Hrubý satanistický blackened death metal dosiahol na predchádzajúce doske svoj vrchol, treba otvárať nové obzory. BEHEMOTH sú v tom všetkom až prekvapujúco dobrí a presvedčiví.
Novinku rád počúvam až od skladby „Ecclesia Diabolica Catholica“. Singlové a klipové hitovky sme si už dosť užili cez leto na festivaloch, srdce nového albumu je v ďalších, neošúchaných veciach - „Bartzabel“, „If Crucifixion Was Not Enough...“ či „Havohej Pantocrator“, tam je najviac cítiť ten posun.
A aj možnú inšpiráciu vo veľkých menách súčasnej tvrdej hudby - GOJIRA a GHOST. Chytľavosť a zdanlivá prístupnosť, avšak bez straty umeleckej konzistentnosti a nekompromisnosti. Dá sa to a BEHEMOTH to dokázali tiež.
Rúhanie neprestáva, rúhanie trvá. Posun kapely treba vnímať skôr smerom od veľkého mena v rámci death/blackovej škatuľky k neoddiskutovateľnému fenoménu v rámci metalu ako takého.
Božemôj, čo nás to len v prípade BEHEMOTH ešte čaká? Viac melodického spevu? Menej sypačiek a rýchlych skladieb? Viac hitoviek a ešte prístupnejšieho materiálu? Ťažko povedať, treba sa však pripraviť na zástupy nervóznych fanúšikov starej tvorby a ešte väčšie davy nových, ktorí budú oslavovať práve objavenú veľkú metalovú kapelu.
Tento album je začiatok nového, obrovského dobrodružstva.
1. Solve
2. Wolves Ov Siberia
3. God = Dog
4. Ecclesia Diabolica Catholica
5. Bartzabel
6. If Crucifixion Was Not Enough...
7. Angelvs XIII
8. Sabbath Mater
9. Havohej Pantocrator
10. Rom 5:8
11. We Are The Next 1000 Years
12. Coagvla
Diskografie
Opvs Contra Natvram (2022) I Loved You At Your Darkest (2018) The Satanist (2014) Evangelion (2009) The Apostasy (2007) Demonica (2006) Slaves Shall Serve (EP) (2005) Demigod (2004) Crush Fukk Create (DVD) (2004) Conjuration (EP) (2003) Zos Kia Cultus (2002) Antichristian Phenomenon (EP) (2001) Thelema.6 (2000) Live Eschaton (video) (2000) Satanica (1999) Pandemonic Incantations (1998) Bewitching The Pomerania (EP) (1997) Grom (1996) Sventevith (Storming Near The Baltic) (1995) And The Forests Dream Eternally (EP) (1994) From The Pagan Vastlands (demo) (1994) The Return Of The Northern Moon (demo) (1993) Endless Damnation (demo) (1992)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2018 Vydavatel: Nuclear Blast Records Stopáž: 46:32
Produkce: BEHEMOTH, Daniel Bergstrand, Gurpa 13, Slawek Wieslawscy, Wojtek Wieslawscy
Tato deska není novým, obrovským dobrodružství, ale spíše jeho volným pokračování, které započalo na minulém „The Satanist“. Právě tam nevrcholil satanistický blackened death metal (ten vyvrcholil na příhodně nazvaném manifestu „Satanica), nýbrž se začal etablovat na kolbiště, kde zmírněním zuřivosti se vsázelo na uvolněnost a leckdy se na pilu tlačilo až banálně přímočarým sdělení. Jenže tam se to dalo obhájit okolnostmi vzniku. Novinka, zplozena v úplně jiné atmosféře, jde na ruku posluchačova snad ještě okatěji a účinek pomíjí.
Na druhou stranu se zase člověk pod dusotem masivního proma rád vrátí k oprášení starých klenotů BEHEMOTH. Těch se totiž ve zlaté (pardon černočerné) éře 1999 – 2007 urodilo víc než dost.
21. listopadu 2018
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
danobest
6,5 / 10
Nuda...ani po mnohonasobnom vypocuti nezostava toho v pamati vela
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.