OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď počúvam tento album, často myslím na Rytmusa. Respektíve na slová, ktoré mi o ňom na jeseň v roku 2010 povedal nebohý Gabriel Drenka, vtedy dôležitý človek vo vydavateľstve EMI na Slovensku i v Česku. Patrik sa vraj už nechce obmedzovať iba na hip-hop, jeho záber bude širší a úspech oveľa väčší. Vyšlo mu to.
Jeho poľskou verziou ako superstarovského porotcu je Nergal a tiež sa úplne očividne nechce obmedzovať iba na black/death metal. Chce viac.
Bolo to vidieť aj na jeho správaní v bekstejdži v rámci tohtoročného Brutal Assaultu. Suverénny, sympatický, usmiaty, s každým sa rád porozprával, podal ruku, podpísal, odfotil. Ústretová hviezda, aký to rozdiel oproti introvertným, depresívnym umelcom.
Nová hudba ide ruka v ruke s týmito ambíciami, nehovoria o tom, že sa v nej plnej miere odráža aj Nergalova sólová kariéra. Hrubý satanistický blackened death metal dosiahol na predchádzajúce doske svoj vrchol, treba otvárať nové obzory. BEHEMOTH sú v tom všetkom až prekvapujúco dobrí a presvedčiví.
Novinku rád počúvam až od skladby „Ecclesia Diabolica Catholica“. Singlové a klipové hitovky sme si už dosť užili cez leto na festivaloch, srdce nového albumu je v ďalších, neošúchaných veciach - „Bartzabel“, „If Crucifixion Was Not Enough...“ či „Havohej Pantocrator“, tam je najviac cítiť ten posun.
A aj možnú inšpiráciu vo veľkých menách súčasnej tvrdej hudby - GOJIRA a GHOST. Chytľavosť a zdanlivá prístupnosť, avšak bez straty umeleckej konzistentnosti a nekompromisnosti. Dá sa to a BEHEMOTH to dokázali tiež.
Rúhanie neprestáva, rúhanie trvá. Posun kapely treba vnímať skôr smerom od veľkého mena v rámci death/blackovej škatuľky k neoddiskutovateľnému fenoménu v rámci metalu ako takého.
Božemôj, čo nás to len v prípade BEHEMOTH ešte čaká? Viac melodického spevu? Menej sypačiek a rýchlych skladieb? Viac hitoviek a ešte prístupnejšieho materiálu? Ťažko povedať, treba sa však pripraviť na zástupy nervóznych fanúšikov starej tvorby a ešte väčšie davy nových, ktorí budú oslavovať práve objavenú veľkú metalovú kapelu.
Tento album je začiatok nového, obrovského dobrodružstva.
8,5 / 10
Adam „Nergal“ Darski
- zpěv, kytara
Tomasz „Orion“ Wróblewski
- baskytara, vokály
Zbigniew „Inferno“ Prominski
- bicí
Patryk „Szeth“ Sztyber
- kytara, vokály (jako host)
1. Solve
2. Wolves Ov Siberia
3. God = Dog
4. Ecclesia Diabolica Catholica
5. Bartzabel
6. If Crucifixion Was Not Enough...
7. Angelvs XIII
8. Sabbath Mater
9. Havohej Pantocrator
10. Rom 5:8
11. We Are The Next 1000 Years
12. Coagvla
Opvs Contra Natvram (2022)
I Loved You At Your Darkest (2018)
The Satanist (2014)
Evangelion (2009)
The Apostasy (2007)
Demonica (2006)
Slaves Shall Serve (EP) (2005)
Demigod (2004)
Crush Fukk Create (DVD) (2004)
Conjuration (EP) (2003)
Zos Kia Cultus (2002)
Antichristian Phenomenon (EP) (2001)
Thelema.6 (2000)
Live Eschaton (video) (2000)
Satanica (1999)
Pandemonic Incantations (1998)
Bewitching The Pomerania (EP) (1997)
Grom (1996)
Sventevith (Storming Near The Baltic) (1995)
And The Forests Dream Eternally (EP) (1994)
From The Pagan Vastlands (demo) (1994)
The Return Of The Northern Moon (demo) (1993)
Endless Damnation (demo) (1992)
Vydáno: 2018
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 46:32
Produkce: BEHEMOTH, Daniel Bergstrand, Gurpa 13, Slawek Wieslawscy, Wojtek Wieslawscy
Dovolím si pár osobních postřehů.
Tato deska není novým, obrovským dobrodružství, ale spíše jeho volným pokračování, které započalo na minulém „The Satanist“. Právě tam nevrcholil satanistický blackened death metal (ten vyvrcholil na příhodně nazvaném manifestu „Satanica), nýbrž se začal etablovat na kolbiště, kde zmírněním zuřivosti se vsázelo na uvolněnost a leckdy se na pilu tlačilo až banálně přímočarým sdělení. Jenže tam se to dalo obhájit okolnostmi vzniku. Novinka, zplozena v úplně jiné atmosféře, jde na ruku posluchačova snad ještě okatěji a účinek pomíjí.
Na druhou stranu se zase člověk pod dusotem masivního proma rád vrátí k oprášení starých klenotů BEHEMOTH. Těch se totiž ve zlaté (pardon černočerné) éře 1999 – 2007 urodilo víc než dost.
Pravdu mají tak trochu všichni. Není to špatné, k ranní kávě opravdu vhodné :-), ale pokud si pustíte po sobě I loved you... a Demigod, je kvalitativní rozdíl ve všech ohledech na straně starší desky. To ovšem neznamená, že je novinka špatná
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.