Na prknech, která znamenají metal(opolis), jsem se nikdy netajil tím, že z hodných hochů göteborgské větve death metalu jsem nikdy úplně do kolen nešel. Jasně, predátora portrétovali pěkně a do figury číslo 5 to taky hodili elegantně, ale vždycky pro mě byli až ti třetí za DARK TRANQUILLITY a IN FLAMES. A to paradoxně navzdory tomu, že měli vždy nejlepší refrény a nejšikovnějšího zpěváka. Z jejich tvorby se už roky vrací k hitmakerskému slabikáři „Stabbing The Drama“. Vše, co přišlo po něm, pokládám už tak trochu za monotónní tragikomedii. Jeden dva poslechy, díky stačilo.

Novinku s nádherně krkolomným názvem „Verkligheten“ (zkušení uživatelé Google Translator rychle zjistí, že jde o švédský výraz pro „reálný“) jsem za poslední týden otočil nejméně desetkrát. Zprvu proto, že mi nepřipadala tak průměrná, jak tvrdila recenze mého oblíbeného serveru Angry Metal Guy. A pak proto, že jsem jí prostě nemohl vymlátit z hlavy. Mimoděk mi naskakovaly vyhrávky, kusy refrénů, střípky melodií. Malé důkazy toho, že někdo odvedl dobrou práci. A možná nejen dobrou… Ale k tomu se postupně dostaneme...

Protože úvod „Verkligheten“ v podobě hyper-melodického blastu „Arrival“ a metalcoreového bangeru „Bleeding Despoiler“ je sice ok, ale tak nějak splývá s tím, čím se pro mě SOILWORK stali v posledních letech. Dobře promazaným žánrovým kolovrátkem. Takhle, už v těchto položkách se blýsknou dvě velice zajímavé a chytlavé mezihry, které jsou předzvěstí věcí příštích. V dalších položkách se pořád víc a víc projevuje vedlejšák kapely – výtečný skočný retro band THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA, ve kterém se výhradní autoři hudby SOILWORK, frontman Björn Strid a kytarista David Andersson, stále více angažují a zviditelňují.

I jejich hlavní pracovní poměr se ochotně otevírá jednoduchým heavy metalovým základům, hard rockovému glamouru a brutálně nakažlivým melodickým refrénům a vložkám. Ano, milovníci melodeathových náloží göteborgského střihu budou spokojeně vrnět především při „When the Universe Spoke“ a „Needles and Kin“, precizně sešitých nakládačkách, ale SOILWORK všechno válcují především jednoduchými, ale neskonale údernými a chytře napsanými peckami, v nichž je metal spíš jenom jedna z příměsí.

Hardrocková stadiónovka „Wolves Are Back in Town“ s krásným kvílením sólové kytary v podkladu nakopne jednu z nejsilnějších chvilek v kariéře kapely. Třpytivá kytarovka „Witan“ by zazářila v každém momentu kariéry THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA a v SOILWORK jí může Strid ozdobit vedle cukrování i ostřejším growlingem. No a korunní diamant – „Ageless Whisper“ s melancholickou AOR vyhrávkou, dusavou rytmikou a nádherně nabíranými můstky i refrény… o moc lépe to udělat nejde, děvčátka a chlapci. K tomu si můžeme zvesela připočítat analogovou kosmickou hymnu „Stålfågel“ a rovnice s bangery a hity začíná vycházet více než uspokojivě. Takhle zní melodická metla od chlapů, co mají svoje odehráno a ke stáru začali rádi vzpomínat na časy jinošství. Jasně, je to celé jemně cheesy a není to o moc víc než vzývání starého dobrého songwritingu, jak by podotkl náš stávkující baron (a nově i vášnivý horal) Reaper. Jenže právě proto to skvěle funguje.

Není všechno zlato, co se v realitě třpytí. První výhrada je technická. „Verkligheten“ zní jako suchá kukuřičná placka. Zvuk je sice čitelný, ale plochý a sterilně přeprodukovaný. Určitě by mu prospělo víc prostoru pro nádech, což je ostatně výhrada směřující k velké porci ulízaně znějících nahrávek SOILWORK. A druhé vidle putují směrem k dramaturgii – dát nejméně výraznou a unylou „You Aquiver“ na závěr je chyba, jakou by člověk od mazáků ráže SOILWORK nečekal. Obzvlášť proto, že album nesené ve svižném hitovém tempu končí rozpačitým kňouráním kytar.

Z hlediska vyššího principu mravního jde ale o drobné mouchy. „Verkligheten“ jsem točil tak často i proto, abych si ověřil, že se rychle nepřejí. Trajektorie byla spíš opačná. Po „dá se, 7/10“ celkový dojem stoupal a nebýt slabé pointy, osmička nemusela být konečná. Nejzábavnější album SOILWORK od „Stabbing the Drama“ a zřejmě nejchytlavější počin jejich kariéry vůbec.