Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po troch rokoch a mesiaci čelíme ďalšiemu masívnemu úniku radiácie z černobyľského sarkofágu. CYTOTOXIN pomocou uránu, plutónia a podobných materiálov namaľovali ďalších desať obrazov sveta počas jadrovej katastrofy aj po nej, apokalyptické a dystopické vízie, ktoré na rozdiel od rôznych desivých fantázií nemajú zase až tak ďaleko k tomu, aby sa stali realitou. Nemusí dôjsť k vojnovému konfliktu či teroristickej sabotáži, svetlo dňa nemusí „poladiť“ ani nedbalosť pri prevádzke. Stačí postaviť jadrové zariadenie v tektonicky nestabilnej oblasti a ocitneme sa v „zaujímavých časoch“, kedy si s mrnčaním „už toho máme po krk!“ budeme môcť viete čo.
Človek bude človeku vlkom, blížneho svojho bude milovať až tak, že si z neho niekde v podzemí uvarí obed a keď po možno rokoch z krytu vylezie, zistí, že príroda si opäť berie to, čo je jej a on je už ako druh nadbytočný. Podobný náčrt možnej budúcnosti je zabalený do vynikajúceho technického brutálneho death metalu, ktorý je pre toto kvinteto typický. CYTOTOXIN z nemeckého Chemnitzu sa na špičke žánru držia veľmi stabilne a navyše sa hudobne stále vyvíjajú. Skladby sú mimoriadne starostlivo vypracované, pracujú s variabilnými momentmi od „originovských“ náklepov, ktorých uctievaním sa skupina kedysi predrala na scénu, cez hutné nasekané alebo agresívne rýchle pasáže s bohato navrstvenými i kvíliacimi a pískajúcimi gitarami, až po vyslovene atmosférické momenty.
Tie tu nie sú novinkou, už predošlý album na ne bol bohatý, ale „Nuklearth“ bez zaváhania znesie označenie „technický brutálny atmosférický death metal“. Niekto, kto hľadá „zlo“ a „smrť“ u zahuhlaných spolkov stavajúcich skôr na obskúrnosti a lovení riffov vo vodách starých aj vyše tridsať rokov, tu bude lamentovať nad tým, že je tu „priveľa“ melódií, ja ale tlieskam, ak to niekto s melodikou vie, je to pridaná hodnota. Vyhrávky a bohatstvo sól je to, čo ma tu v kombinácii s extrémnosťou zabalenou do veľmi konkrétneho, súčasného, nie však plastového zvuku baví, na barbarskú brutalitu mám iné bandy.
CYTOTOXIN v zámere urobiť kompaktný, ale hudobne zdravo variabilný a prekvapujúci tech/BDM materiál zašli až tak ďaleko, že titulná skladba sa zaobíde bez frenetických temp. V jej náladovom, melodickom závere sa ozve staré dobré škrípanie dozimetra, prechádzajúce aj do inštrumentálky „Mors Temporis“, postavenej na klavíri a nasamplovaných zvukoch, ktorá nahrávku uzatvára. K CYTOTOXIN takisto patria dialógy v ruštine a angličtine a samozrejme brilantné Grimove vokály. Vždy brutálne, ale možno nie som sám, kto si všimol, že tam, kde ladí hĺbky klasického death metalu, znie trochu ako Jan-Chris de Koeijer. Aj toto robí z „Nuklearth“ album na jedenej strane správne súčasný a na strane druhej hlásiaci sa k odkazu géniov.
Košice zas nenechaly prostor k dalšímu komentáři. Já dodám snad jen to, že té melodice a početným funkčním vyhrávkám, ve kterých si tu a tam zalibuje i basman, dává vyniknout krásně čistý a zároveň důrazný zvuk, který neskrývá ani jediné cinknutí na činel. Kreativně ničivý výbuch dlouho zadržovaný víkem reaktoru. Jako když si Stray zapomene ráno zobnout lexaurinu.
28. září 2020
Marigold
8,5 / 10
Tak tohle je válec, drtička kostí, ničitel dozimetrů. Parádní toxický death metal, který míchá ve smrtícím poměru agresi a techniku. No a nukleární hlavonožec Stephan „Stocki“ Stockburger za bicími mě naprosto uhranul. Zuřivý datel, který tluče do barelů s jaderným odpadem. Nádherná chemoterapie z Chemnitz!
27. září 2020
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
dzuso
9 / 10
Myslím, že sa môžem smelo pridať k vysokým hodnoteniam. Death-metal ktorý má nápady, je svieži a dobre sa počúva.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!