Druhé a poslední placené DLC k "Assassin's Creed Valhalla". Proč? Protože je přeci jen lepší, než předchozí "Wrath of the Druids". Ačkoliv nejde o žádné mistrovství, dává mi naději, že tvůrci stále ještě nepoztráceli všechnu sebereflexi. V první řadě se zdá, že si Ubisoft pozvolna uvědomuje, že neustále recyklovat jeden a ten samý koncept se v dnešní době hodně rychle omrzí. A tak „The Siege of Paris“ rezignoval na odhalování „cultistů“ a mnohem více jde po příběhu. Ze starých Assasínů se vrací mise, které nemusíte řešit silově, ale je možné je dotáhnout „assassínsky“, tedy prostřednictvím převleků a nápaditějších stealth postupů. Bohužel vás k tomu hra nijak nevede, takže pokud jste dostatečně OP, tak tento postup možná ani vůbec neodhalíte.

Příběh nás zavádí do okolí Paříže za doby vlády Karla III. Tlustého, což je z pohledu historie nepříliš cool období. Nic co by zářilo svoji významností v učebnicích dějepisu. To beru a vítám. Bohužel v tomto ohledu hra příliš nevyužívá možnosti nějak košatěji přiblížit reálie. Příběh se smrskává na pár hlavních postav a krom několika franckých šlechticů tu jsou samozřejmě Vikingové, kteří se snaží Paříž dobýt. Vy jste jako vždy figura, která roztáčí soukolí dějin. Jak jinak. Krom toho, že příběh neposkytne moc historických informací, je také trochu krkolomně našroubován na hlavní hru.

Pokud jde o inovace, tak je tu několik nových schopností. Novinkou jsou krysy, kterými se hemží hlavně pařížské podzemí. Ty vás budou buďto otravovat, nebo se je můžete naučit i využívat k potírání nepřátel. Další novinkou jsou jezdci francké jízdy, kteří vám mohou být velmi nepříjemnými protivníky. V rámci DLC velmi vítám novinky, které ze hry vyhodily ty nejotravnější prvky. Například už vás nic nenutí k nájezdům na kláštery.

Z čeho mám trochu zvláštní pocit, je systém, ve kterém se „jakoby větví děj“. V rozhovorech s NPC se občas naskytne možnost, že odpovídáte stylem, který by měl nějakým způsobem ovlivnit budoucnost příběhu. Nicméně velmi rychle získáte pocit, že ať uděláte cokoliv, je to vlastně úplně jedno a děj je ryze lineární záležitostí. Pokud se v tomto ohledu mýlím a je tomu opravdu jinak, tak to hra zkrátka nedokáže hráči dostatečně „prodat“. Ten pocit jsem měl ale už u minulého DLC a je to škoda. Buďto by měla hra přiznat svoji lineárnost a nepředstírat něco jiného, nebo by mohla alespoň trochu dějové linky uzpůsobit.

Ještě zmíním prostředí. Paříž se mi ze všech měst líbila asi nejvíce. Vidíte tu opravdový zárodek města. Ostatní zbytek světa je velmi podobný hlavní hře. Jestliže u Irska jsem měl ze světa opravdu trochu jiný pocit, tak Francie snad krom lánů barevného kvítí nenabízí nic nového.

Příběh není nijak objevný, předem víte, kam to celé spěje, ale vlastně mě celkem bavil. Hra mě donutila více si načíst o událostech kolem Karla III. Tlustého a pokusit se zjistit, jak to vlastně celé bylo – což vlastně také beru jako plus. Nové zbraně představené v DLC jsem si nijak neoblíbil. Mapa je velikostí srovnatelná s tou z "Wrath of the Druids". Potěšil mě návrat k některým starým mechanikám a osekání některých nejotravnějších principů, které se v hlavní hře i prvním DLC často opakovaly. Po dohrání si plně uvědomuji jednu věc. "Assassin's Creed" se musí opět výrazněji změnit, a to nejen kosmeticky. Současný směr už je vyčerpaný a bez další tvůrčí invence hrozí, že další pokračování bude propadák.