Možná nejkontroverznější seriálový počin roku nese nálepku PRSTENY MOCI. Pamatuji si tu euforii a nejistotu, když jsem se poprvé doslechl, že takový seriál vznikne. Pak přišly trailery a euforie trochu opadla. A to je možná dobře. K celému projektu jsem díky tomu nepřistupoval s nějakým přehnaným očekáváním.

Seriál byl vlastně takovou velkou neznámou, kolem které se rojilo velké množství různých teorií. Trailery budily dojem, že bude mapovat poměrně rozsáhlé časové období, ale nakonec tomu tak není. Sice se toho hodně odehrává například ve vzpomínkách jedné z hlavních postav, kterou je nepřekvapivě Galadriel, ale hlavní děj není nijak překotný a vypráví hlavně příběh Jednoho prstenu. To nijak překvapivé není hlavně pro diváky, kteří zatím seriál nerozkoukali, ale bude to překvapivé pro ty, kteří jsou třeba v jeho první polovině. O prstenech tu není ani vidu ani slechu a děj se soustředí hlavně na Galadriel, která pátrá po Sauronovi. Ten se poté, co byl jeho pán Morgoth Bauglir poražen, vytratil z dění ve Středozemi. Galadriel je ale přesvědčena, že stále existuje a připravuje se k návratu.

Prvních několik dílů je, dá se říci, jen takové intro, které působí poněkud více rozvlekle, než by bylo vhodné. Konec seriálu velmi výrazně zrychlí. Některé dějové zvraty tak působí trochu neodůvodněně a fanoušek literární předlohy by si možná přál, aby v zásadních chvílích byly věci mnohem lépe vystavěny a působily majestátněji. Uvědomujete si, že rozehrané události budou mít velký vliv na to, co se bude dít po zbytek nejen druhého Věku, ve kterém se seriál odehrává, ale i Věku třetího, jehož události jsou popsány v těch nejzásadnějších Tolkienových knihách (a dvou filmových sériích od Petera Jacksona). Zprvu mě tak mrzelo, jak banálně některé příběhové oblouky vystavěli. Když jsem se pak ale zpětně zamyslel nad příběhem „Jednoho“, tak právě ty velké dějové zvraty pramenily ze zdánlivě náhodných dějinných událostí, jakými jsou „hádanky ve tmě“ nebo nalezení „Jednoho“ při náhodném rybaření. Takže i jeho trochu překotný vznik popsaný v Prstenech moci dokážu nakonec přijmout.

Vypíchnu několik věcí, které se mi na seriálu líbily. Trailery dokázaly do značné míry zmást diváky a díky tomu si Prsteny moci ponechaly tajemství, nad kterými nerdi v průběhu zveřejňování jednotlivých dílů plamenně debatovali. Tím hlavním je otázka „kdo je vlastně Sauron?“ a v tomhle byli tvůrci stejně lstiví jako sám „Temný pán“. Byť si pomohli příběhovými oblouky, které v Tolkienově díle chybí , a některé scény měly WTF chuťový ocas. Tím například myslím celou linku s tajemnou postavou, která je ve scénáři pod označením „The Dweller“ (a někteří jí začali říkat Eminem). Přes všechno toto se RINGS OF POWER dařilo vyvolávat debaty a tvořit fanouškovské teorie, které svědčily o tom, že nenechávaly fanouškovskou základnu vlažnou.

Další skvělou věcí je výprava a design. Ať už jde o trpasličí království nebo kočovné vesnice Chluponohů. Skvělou práci odvedli maskéři u Skřetů, o kterých lze říci, že jde o nejlepší ztvárnění skřetů, jaké jsem kdy viděl. Mohl bych možná namítnout, že některým věcem by slušelo více patiny – tím mám na mysli například Númenorské válečné loďstvo – ale to jsou jen drobnosti, které nijak výrazně nekazí téměř dokonalý celek.

Co mi už vadí o poznání výrazněji, je casting. A ne, nebudu teď mluvit o „černých hobitech“, kteří se stali jedním z hlavních témat před uvedením seriálu a důvodem k pokusům o jeho bojkot. Mluvím teď třeba o elfech, kteří by dle Tolkienových pramenů měli být sliční a krásní. Morfydd Clark působí ve své roli Galadriel nesmírně obyčejně a necharismaticky. Porovnání s Cate Blanchett, která si tuto postavu střihla v Pánovi prstenů a Hobitovi, se prostě nevyhnete. To samé platí o naprosté většině elfů. Robert Aramayo má prostě od přírody podivný obličej, který mi vždy evokuje psy typu francouzských buldočků, a teď možná budu krutý, ale s tímhle na hlavě prostě nemůžete hrát sličného elfa. Hugo Weaving sice není prototypem sličnosti, ale v roli stárnoucího Elronda Půlelfa byl dokonale charismatický. Vyloženě nepatřičně pak působí v roli elfského krále Gil-galada Benjamin Walker. Tady není ani stopy po nějaké aristokratické nadlidskosti a kouzlu osobnosti. Opět zavzpomínám na podobnou postavu, kterou byl například Thranduil, který měl na elfa ostře řezanou osobnost a současně i grácii a půvab. U Elfů bych takhle mohl pokračovat s každou další výraznější postavou. Celebrimbor jako stárnoucí páprda? Mám pokračovat? Vlastně nepřesvědčivějším elfem tu je Ismael Cruz Cordova, který má armádu hejtrů jen za barvu kůže.

V tomto ohledu mám zkrátka ke castingu zcela jiné připomínky než většina lidí, jejichž komentáře jsem zaznamenal. Princezna Disa? V pořádku, ale kde jsou fousy? Sadoc Burrows? Tahle postava sem skvěle sedla, proč proboha kritizovat.

Jedeme dál. Co příliš nechápu je určitá malost bojových scén. Události, které vlastně hýbou celou Středozemí, ve výsledku působí jako malé lokální potyčky. Tady rozpočet není vidět téměř vůbec. Trochu podivně pak působí slepé větve příběhu, kterými se nás tvůrci snaží zpočátku zmást. Takovým příkladem jsou artefakty, jakými je jílec morgothského meče, který má sice zásadní vliv na nějaké události, ale to, jak je použit a co vlastně zapříčiní, působí poněkud toporně. To samé lze říci i o hlavní motivaci Galadriel nebo pokusu o zamlžení identity Saurona.

Neměl jsem valná očekávání a to mi možná pomáhá být shovívavý. Seriál si mě nakonec získal, přestože jsem velký fanda knižní předlohy. Přestože víme, co se má stát, se seriál snaží udělat dění zajímavé a vylíčit situace, které nemusely být na první pohled patrné. Ať už jde o to, jak se elfové snaží „špiclovat“ v místech, kde byli v minulosti lidé na straně Temna, tak třeba o zajímavé drobnosti v tom, jak čas vnímá trpaslík a téměř nesmrtelný elf. Nakonec jsem rád, že jsem to viděl a těším se na další sérii. Byť dodávám, že měl seriál našlápnuto k mnohem lepšímu výkonu.