TÖRR - Törritorium
Je cosi shnilého v tomhle teritoriu. Nezastírám, že „Made In Hell“ (2003), po letech pauzy další řadové album TÖRRu, mě opravdu oslovilo, a ač v mnohých mohlo vyvolávat úvahy o odfláknuté...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jakoby ani neuběhl skoro žádný čas. A přitom je to už dlouhých sedmnáct let, co si pro nás němečtí melodičtí heavy metalisté AXXIS přichystali svou celkem sympatickou debutní kolekci kovových odlitků zvanou „Kingdom Of The Night“.
Nejvíce budou následující řádky nejspíše říkat znalcům plzeňské rockové scény, i když samozřejmě nelze vyloučit, že o některých jménech slyšeli i mnozí další.
Některé recenze jsou opravdu ošemetné. Obzvlášť když už po prvním poslechu dopředu vytušíte, že dotyční (v našem případě králové dřevního švédského death metalu DISMEMBER) nehodlají řešit problematiku stylových poskoků a šťourání v ultramoderně...
Vážně si téměř neumím představit, co by musela v současných poměrech předvést a dokázat taková speed metalová partička, aby se o ní oprávněně (to podtrhuji) mohlo mluvit jako o čerstvé krvi v žilách zmíněného stylu.
Věru nevyzpytatelné jsou osudy lidské a neprostupné je předivo jejich směřování. Vsadím se o co chcete, že drtivá většina příznivců DEATH při zprávě o personálních rošádách uvnitř skupiny...
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.
Aj keď by sa mohlo zdať, že koncept báťuškovského pravoslávneho black metalu je v roku 2025 zúfalo vyčerpaný, PATRIARKH tu prinášajú viaceré svieže momenty pokukujúce po širšom publiku. Určite si to zaslúži viacero vypočutí.
Depresivní hudba na pomezí black a doom metalu je živnou půdou pro různé one man projekty. „Of Darkness and Solitude“ je již šestým albem jednoho rozháraného Američana. Má to svou kvalitu, agresi i pěkně ponurou atmosféru.