OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ubíjející nuda, kterou jsem nikdy nebyl schopen doposlouchat do konce a že jsem to zkoušel hodněkrát. Absolutně nechápu adoraci a oblibu tohoto alba....a nejen tohoto vlastně. Nejlepší a jediný poslouchatelný Gathering je za mě Always....naprostá pecka. To, kam kapela nakročila pak, pro mne bylo strašným zklamáním a mrzí mě to dodnes.
-bez slovního hodnocení-
Tento posobivy doom metalovy monolit stale ziari ako diamant. Vsetko zacina surovym a primitivne old schoolovym riffom, kotry prerasta do posobiveho gradovania. Nadpozemsky prejav Anneke Van Giersbergen je radost pocuvat. Tazko vypichnut akukolvek skladbu, vsetko drzi krasne pokope. Album si po celu dobu trvania drzi priejemnu melancholicku atmosferu. Skutocne kompozicne prepracovana In Motion, nadherne prirodzene vystupujuca vyhravka v Leaves, prijemne ale nerusiace etno titulnej Mandylion, atmosfericka a posobiva Sand and Mercury. Tato partia svojho casu mladych muzikantov dokazala skomponovat velmi silny material a v podstate kultovu zalezitost. Na priklade The Gathering snad najlepsie plati, ze v jednoduchosti je krasa. Ano, nie vzdy je nevyhnutne zahrat milion stupnic za minutu. Niekedy skutocne staci par dobre mierenych akordov, ktorych ucinok pretrva bezmala 23 rokov. 10 bodov sa evidentne dava skutocne tym najlepsim albumom najvyssej kvality. Myslim, ze cas ukazal, ze Mandylion takym albumom je.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
u mňa za 8 iba preto lebo kvalita časom rástla Nighttime Birds za 9 How To Measure A Planet? za 10
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tady není co řešit. Nejlepší deska The Gathering.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nepopsatelné, něco tak výjimečného a uhrančivého, s totálně nádherným a přesto stále plně originálním vokálem, se zrodí jednou za dekádu. Maximálně jednou za 10 let! A THE GATHERING se to s ANNEKE podařilo minimálně dvakrát! Každá věc, každá vteřina na tomto albu, každý milimetr čtvreční na obalu, veškeré spojení od první noty po poslední, každý dotek nástroje, producent, studio, vše k sobě tak geniálně pasuje a to vše rovná se opus "Mandylion". Totální "MASTERPIECE".
Nighttime Birds mam predsa len radsej, ale to nic nemeni na tom,ze Mandylion je skratka masterpiece
spolu z Nighttime Birds plné zásahy
Vzpomínám, že v době vyjití této nahrávky jsem to sjížděl hodně často. Dlouho jsem to neslyšel a dnes mi to sedlo převelice. Sice ji už nevidím tak dokonalou jako tehdá, ale své kouzlo stále má...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.