Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
tak jsem se ke kyvadlu vratil po dlouhe dobe a ehm... najdu si asi odpocinkovejsi cetbu
ad recenze--> me se ta recenze v celku libyla, jak rekl autor, jsou to jeho pocity.... jinak, prave se na ni chystam, tak pak zdelim sve pocity :-))
Jasně, recenze je (až na šílenou absenci čárek v souvětí) dobrá, akorát se sem hodí.
no jo, ale náčelník je Marigold:-)
Throndar: Ano, pravdu má náčelník a když nemá pravdu náčelník, má jí marigold, což je jedna a tatáž osoba, takže jsme vlastně uvězněni v naprosto totalitní marigoldí ideologii...
a kdyz nacelnik nema pravdu, plati to, co rekl marigold
Noisy: Pravdu má náčelník!
Phoenix: Nejsem lingvista ani historik a rozebírat význam tohoto nejen spisovatele komplexně nebo psát článek pro odbornou veřejnost bych si nedovolil, ale většinu lidí zajímá hlavně beletrie, chtějí si přečíst dobrou knihu, prožít alespoň takto nějaký zajímavý příběh, pobavit se. Nepsal jsem nic než své dojmy a pocity z této knihy, z odborného hlediska je to určitě málo, ale pokud chce někdo odborný rozbor, těch je všude spousta a nevím jestli tady je pro něco takového správné místo. Můj článek je pouhý pohled čtenáře, proto jsem si také nedovolil knihu bodově hodnotit.
Milda: kdo má pravdu?
phoenix--> tak taky neco napis, a posli do MP- uvidime:-)))
VIKE (Hrabal)
No Hrabal je vedle Eca jeden z mych nejoblibenejsich autoru, ale jako zastance literarni dekonstrukce se s tebou prit nebudu - je to vec osobniho kontaktu s knihou, nikoli nejake objektivni hodnoty.
má pravdu předsedo!
Phoenix: Nesouhlasím, proč? Pokud jde o recenze knih na MP, nejde o komplexní motivický a literárně vědný rozbor, ale bezprostřední sdělení čtenářských dojmů... Proč by pak Noisyho coby čtenáře měl zajímat Eco sémiotik, Eco naratolog apod.?
velmi slaba recenzia..myslim si naozaj ze pisat recenziu na eca chce viac ako precitat par jeho radovych romanov a poviedok
Ostrov včerejšího dne jsem taky četl, ale je to zase trochu něco jinýho. Mě osobně se to až tak moc nelíbilo, i když i tady se Eco předvádí jako opravdu bravurní vypravěč. To téma trosečníka je ale takové nijaké, i když na druhou stranu je to kniha velmi povedeně vykreslující tehdejší dobu, a ani ta Ecova záliba v okultnosti a tajemstvích se tu nevytrácí.
etc.
A co takhle Ostrov vcerejsiho dne a italsky pohled na baroko? A porovnani Baudolina se Jmenem ruze? Prijimam navrhy...
mne sa pacilo viacero jeho veci, prijemne oddychovky.
Mne Hrabal vazne nesedi, nicim mne nezaujal.
je vobec nejaky autor dobry vzdy a vsade?
ja mam viacerych oblubencov, srdcovky, pocnuc hessem, meyrinkom, marquezom, zoscenkom, sakim, bulgakovom...a neviem aky dlhy by ten zoznam bol, ale popravde, nemozem ani svojich najoblubenejsich vzdy a vsade...
woland: Hrabal je výborný autor, ale ne vždy a ne všude.
marigold a vike: chlapci, nie ste trochu tvrdi na svojich spisovatelov? :)))
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
Vložit diskusní příspěvek