Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
tak jsem se ke kyvadlu vratil po dlouhe dobe a ehm... najdu si asi odpocinkovejsi cetbu
ad recenze--> me se ta recenze v celku libyla, jak rekl autor, jsou to jeho pocity.... jinak, prave se na ni chystam, tak pak zdelim sve pocity :-))
Jasně, recenze je (až na šílenou absenci čárek v souvětí) dobrá, akorát se sem hodí.
no jo, ale náčelník je Marigold:-)
Throndar: Ano, pravdu má náčelník a když nemá pravdu náčelník, má jí marigold, což je jedna a tatáž osoba, takže jsme vlastně uvězněni v naprosto totalitní marigoldí ideologii...
a kdyz nacelnik nema pravdu, plati to, co rekl marigold
Noisy: Pravdu má náčelník!
Phoenix: Nejsem lingvista ani historik a rozebírat význam tohoto nejen spisovatele komplexně nebo psát článek pro odbornou veřejnost bych si nedovolil, ale většinu lidí zajímá hlavně beletrie, chtějí si přečíst dobrou knihu, prožít alespoň takto nějaký zajímavý příběh, pobavit se. Nepsal jsem nic než své dojmy a pocity z této knihy, z odborného hlediska je to určitě málo, ale pokud chce někdo odborný rozbor, těch je všude spousta a nevím jestli tady je pro něco takového správné místo. Můj článek je pouhý pohled čtenáře, proto jsem si také nedovolil knihu bodově hodnotit.
Milda: kdo má pravdu?
phoenix--> tak taky neco napis, a posli do MP- uvidime:-)))
VIKE (Hrabal)
No Hrabal je vedle Eca jeden z mych nejoblibenejsich autoru, ale jako zastance literarni dekonstrukce se s tebou prit nebudu - je to vec osobniho kontaktu s knihou, nikoli nejake objektivni hodnoty.
má pravdu předsedo!
Phoenix: Nesouhlasím, proč? Pokud jde o recenze knih na MP, nejde o komplexní motivický a literárně vědný rozbor, ale bezprostřední sdělení čtenářských dojmů... Proč by pak Noisyho coby čtenáře měl zajímat Eco sémiotik, Eco naratolog apod.?
velmi slaba recenzia..myslim si naozaj ze pisat recenziu na eca chce viac ako precitat par jeho radovych romanov a poviedok
Ostrov včerejšího dne jsem taky četl, ale je to zase trochu něco jinýho. Mě osobně se to až tak moc nelíbilo, i když i tady se Eco předvádí jako opravdu bravurní vypravěč. To téma trosečníka je ale takové nijaké, i když na druhou stranu je to kniha velmi povedeně vykreslující tehdejší dobu, a ani ta Ecova záliba v okultnosti a tajemstvích se tu nevytrácí.
etc.
A co takhle Ostrov vcerejsiho dne a italsky pohled na baroko? A porovnani Baudolina se Jmenem ruze? Prijimam navrhy...
mne sa pacilo viacero jeho veci, prijemne oddychovky.
Mne Hrabal vazne nesedi, nicim mne nezaujal.
je vobec nejaky autor dobry vzdy a vsade?
ja mam viacerych oblubencov, srdcovky, pocnuc hessem, meyrinkom, marquezom, zoscenkom, sakim, bulgakovom...a neviem aky dlhy by ten zoznam bol, ale popravde, nemozem ani svojich najoblubenejsich vzdy a vsade...
woland: Hrabal je výborný autor, ale ne vždy a ne všude.
marigold a vike: chlapci, nie ste trochu tvrdi na svojich spisovatelov? :)))
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek