THE GENOTYPE - ONEIRONAUTS
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
tak už to kydání nechme - těžko Marigolda přesvědčíme a on nás - že je Landa hudbou pro ty, kteří v hudbě zas tolik nehledají, to je neodiskutovatelný fakt - tim bych to uzavřel
:)
Ano a kdybychom zůstali jen u toho, tak to naprosto beru a neřeknu ani popel, ale proč se tvářit, že je to i kvůli nekorektním textům (které na nové desce IMHO nejsou)?
Mari a to je přesně to, co já na tom nenacházím ani trochu:-)
Dalas: Vtip je v tom, že já v Landovi vůbec nic nehledám. Je to prostě zábavná muzika s dobrými slovními hříčkami.
Honza> presne tak to vidim ja... Landa sa nezmenil, ale dava si pozor na drzku.
Ale co je na těch textech tak nekorektního a pohoršujícího? Všichni o tom tady mluví jako o nějakém tabu, ale já pořád postrádám příklady. Budu tedy "logicky" první, kdo tu jeden uvede... Krysař. Ale rád bych věděl, která píseň z posledních Landových alb obsahuje něco tak strašně nekorektního? Předesílám, že ty desky ani příliš detailně neznám, tak budu vděčný za poučení.
Pointa je ta, že Ty v tom vidíš něco víc, než to opravdu je, což by nevadilo. To špatné na tom je to, že máš silnou potřebu si to plamenně obhajovat. Já potřebu Ti sem házet citace z Landových textů a dělat jejich rozbory nemám, tudž toho nechávám.
Marigold: Ze by skins poslouchali Kryla je pro ne fakt novinka - a to jich znam vic, nez je mi mile. Ale jak uz jsem napsal, nevylucuju, ze si Landu muze pustit (a pro me zahadne oblibit) i nekdo tak rikajic normalni.
Jinak Landovi texty (teda posledni CD jsem neslysel a hodlam to tak nechat co nejdele), jsou ve sve podstate porad stejne, jako za dob Orliku, akorat to nerika tak narovinu, asi s ohledem na vetsi komercni potencial svych "napaditych" jinotaju.
A pointa je? Tímhle způsobem najdeš pravicové poselství i v hudbě Fandy Nedvěda...
Ano, přestřihneš jeden drát. Jak jednoduché a triviální.:-)
Dalas: ??? To jsem ten text asi nepochopil. Je to ten, jak se tam zpívá o člověku, co má přestřihnout 3 dráty a neví, který je ten správný? :o)))
SLÁVA politicky nekorektním! Umírnění do lágru! o)))
na ja - to je asi to samé, jako když náckové převzali za své Odina a Thora a vůbec celou skandinávskou mytologii...
Ono by se dalo pochopitelně toho najít mnohem víc a moc práce by to nedalo, ale to bych to zase musel znovu poslouchat a na to se mám moc rád.
ježiš to je zase debata :))
Co třebas ta Pyrotechnická?
Dalas: Dobře, ale uveď příklady z nové desky, prosím.
Shodou okolností Landa není první "pravičák", který se Kryla dovolává... Nemusíš znát, stačí mít uši a umět číst. Kryl je pro pravičáky ikonou.
Zná -- Landu -- a ten žere Kryla.
Mari - jak to víš s tim krylem? dyt si řikal že žádné ultrapravičáky neznáš...
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Vložit diskusní příspěvek