INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
tak už to kydání nechme - těžko Marigolda přesvědčíme a on nás - že je Landa hudbou pro ty, kteří v hudbě zas tolik nehledají, to je neodiskutovatelný fakt - tim bych to uzavřel
:)
Ano a kdybychom zůstali jen u toho, tak to naprosto beru a neřeknu ani popel, ale proč se tvářit, že je to i kvůli nekorektním textům (které na nové desce IMHO nejsou)?
Mari a to je přesně to, co já na tom nenacházím ani trochu:-)
Dalas: Vtip je v tom, že já v Landovi vůbec nic nehledám. Je to prostě zábavná muzika s dobrými slovními hříčkami.
Honza> presne tak to vidim ja... Landa sa nezmenil, ale dava si pozor na drzku.
Ale co je na těch textech tak nekorektního a pohoršujícího? Všichni o tom tady mluví jako o nějakém tabu, ale já pořád postrádám příklady. Budu tedy "logicky" první, kdo tu jeden uvede... Krysař. Ale rád bych věděl, která píseň z posledních Landových alb obsahuje něco tak strašně nekorektního? Předesílám, že ty desky ani příliš detailně neznám, tak budu vděčný za poučení.
Pointa je ta, že Ty v tom vidíš něco víc, než to opravdu je, což by nevadilo. To špatné na tom je to, že máš silnou potřebu si to plamenně obhajovat. Já potřebu Ti sem házet citace z Landových textů a dělat jejich rozbory nemám, tudž toho nechávám.
Marigold: Ze by skins poslouchali Kryla je pro ne fakt novinka - a to jich znam vic, nez je mi mile. Ale jak uz jsem napsal, nevylucuju, ze si Landu muze pustit (a pro me zahadne oblibit) i nekdo tak rikajic normalni.
Jinak Landovi texty (teda posledni CD jsem neslysel a hodlam to tak nechat co nejdele), jsou ve sve podstate porad stejne, jako za dob Orliku, akorat to nerika tak narovinu, asi s ohledem na vetsi komercni potencial svych "napaditych" jinotaju.
A pointa je? Tímhle způsobem najdeš pravicové poselství i v hudbě Fandy Nedvěda...
Ano, přestřihneš jeden drát. Jak jednoduché a triviální.:-)
Dalas: ??? To jsem ten text asi nepochopil. Je to ten, jak se tam zpívá o člověku, co má přestřihnout 3 dráty a neví, který je ten správný? :o)))
SLÁVA politicky nekorektním! Umírnění do lágru! o)))
na ja - to je asi to samé, jako když náckové převzali za své Odina a Thora a vůbec celou skandinávskou mytologii...
Ono by se dalo pochopitelně toho najít mnohem víc a moc práce by to nedalo, ale to bych to zase musel znovu poslouchat a na to se mám moc rád.
ježiš to je zase debata :))
Co třebas ta Pyrotechnická?
Dalas: Dobře, ale uveď příklady z nové desky, prosím.
Shodou okolností Landa není první "pravičák", který se Kryla dovolává... Nemusíš znát, stačí mít uši a umět číst. Kryl je pro pravičáky ikonou.
Zná -- Landu -- a ten žere Kryla.
Mari - jak to víš s tim krylem? dyt si řikal že žádné ultrapravičáky neznáš...
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek