Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Budiž vy mí nemilosrdní rýpalové :) Pijímám vaši kritiku. Ten Iommi...no ani já ho nepokládám za nějakýho ex instrumentálně nabouchanýho kytaristu. Rozhodně ne v prvních letech BS, ale když si poslechnu tu nedávnou desku s Glennem, nemůžu si nevšimnout, že se přecijen naučil za těch 30 let docela hrát. Má tam občas i hezký sóla. Holt, život už je takovej. Někdy má na masy vliv všeljaký individuum. Já třeba nechápu, jak je možný, že tolik lidí ovlivnili Bathory. Prostě nechápu. První deska mi přijde buď jak parodie na heavy metal, nebo špatnej vtip.
tu rytmiku v Dixie tehdy tvorili Dave LaRue a Rod Morgenstein
aj ja som chcel prispiet ale Imothep uz napisal vsetko co som aj ja chcel. :)
Takze nie som fanusik gitarovej muziky! Co sa tu este dnes nedozviem ... :-)
Steve Morse, toho má komplet každý fanúšik skvelej gitarovej muziky! Koniec reklamného vysielania.:o))
To som nepocul ale mam v plane si to zohnat ...
ja mam rad Dixie Dregs - treba to Live tusim z r.1992 - to byl naslap - a ta rytmika !
Rudi: podla mna dost zbytocna kapela .... ale co je dost pecka je napr. doska Steve Morse - Stressfest.
www.livingloud.com
Celkom zaujímavý "truc-podnik". Zvlášť teda Steve Morse a jeho práca v klasických rhoadsovkách, ale ani ich nové skladby nie sú úplne odveci.
Rudi : Living Loud vubec neznam . . .
Rakva : vliv T.Iommiho mel a ma presahy do mnoha stylu mj. grunge, thrash apod. Neni to vubec nejaky muj velky oblibenec, ale nemuzu si neuvedomit jakej mel a ma vliv na kapely a muzikanty i po 30ti letech . . .
Imothep: počul si už projekt LIVING LOUD? Čo na to hovoríš?
Imho: No teda neviem, v 70. tych rokoch boli skoro vsetky jeho riffy rovnaky postup ako napr. v Iron Man - posuvanie akordov po stupnici, trochu moc casto to pouzival podla mna ... ale istu davku invencie mu samozrejme upriet nemozno, len si myslim, ze je to dost precenovany gitarista.
@DP : Sometimes je samozrejme pecka, naj skladba na tom albume, ale nemyslim, ze by Richie nemal lepsie songy podobneho typu - spomeniem len namatkovo napr. Soldier of Fortune (aj ked to je asi skor Coverdalov song), Love Conquers All, Mistreated ...
Rakva : no jasne, ve sve dobe mel Tony silnou konkurenci - J.Page, R.Blackmoore, J.Hendrix, J.Beck atd atd . . . . nebyl to asi nikdy typickej solar, ale co se tyce riffu, tak je jeho prinos neoddiskutovatelny.
add DP - az s Morsem se jim podarilo slozit takove mimoradne flaky jako napr. Sometimes I Feel LIke Screaming (bez urazky-to neni Ritchieho parketa). Gilanuv hlas jde pozvolnou cestou do prdele uz nekdy od 80tych let - to je fakt.
Ad DP: mne sa páčia napríklad aj "Banány". Takú zvláštnu, pokojnú atmosféru to má.
Rakva: Po technickej stránke sú od Tonyho možno lepší (neviem, nie som gitarista), ale čo sa nápadov týka, veľa ich určite nie je.
Rudi: a ziadna supa s Ozzym sa nechyta na Heaven & Hell ... :-))
Rudi: No .... s tym zas pozor, ja osobne si myslim, ze Tony nie je teda nic moc .... v porovnani s rovesnikmi sa najdu kvanta vacsich borcov ...
Imho: Mne sa DP bez Richieho nepaci, ale ziadne pochyby o Morsovych kvalitach samozrejme. Len mi ta hudba pride taka bez stavy a hlavne nemozem pocuvat co tam predvadza Gillan.
Keď som bol prvák na základke (1983), vrcholom tvrdosti bola u mňa skladba "Speed King".:o)) Z otcových platní som preto radšej ulietaval na Beatlesoch a Abbách, "In Rock", to bolo na mňa príliš bláznivé.:o)
Máte pravdu. Možno to vyznie ako rúhanie, ale máloktorá šupa s Ozzym sa chytá na hymny typu "Heaven And Hell" alebo "Headless Cross". Pri nich je úplné jasné, ktorý gitarista je "architektom metalu".:o)
ale i takovy Purpendicular je vyborna deska - a Ritchie mi tam vubec nechybi . . .
Taktiez si myslim, ze ich tvorba po r.1980 je lepsia, co sa zas naopak neda povedat o Purple (s vynimkou rokov 1984 a 1990)
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolovát jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Vložit diskusní příspěvek