Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
no stare keepery s derisom..to sa zas nasmejem..
SF: strašně Mooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooC
se těším
russel: těšíš se na Keeper I., II. zpívaný Derisem? Na bicí by mohli angažovat bubeníka z Deff Lepard. Se vší úctou k němu,... přesto by mezi ty mrzáky tak nějak zapadl.
maslo - [11.1.2006 07:26]
no nebo :)
no aj tak sa to da povedat:))
Nevěřim, že je to tak dobrý, aby to zasloužilo 5/10
vyzerat to moze akokolvek ale kvalita ostava na 5b/10
bohuš - [10.1.2006 21:56]
ja by som povedal ze preto, aby to vyzeralo velkolepejsie..ako nejaky opus, dvoj cedeckovy album je proste vecsia frajerina:)
v levných knihách?
proč dražší...se to prodává za normální cenu...kámoš kupoval za 399,-
viz letošní SOAD
Snad dražší, ne?
aby to bylo zajímavější
Zajimalo by mě, pročpak tohle album vyšlo na 2CD, když 77 minut se vejde i na jedno ?!
Nesiahajte mi na Penis!
staník: huš :)
nesahejte mi na "Derise" :o)
Gero: samozrejme ze to je lepsi, jen to zkus vymluvit "derisákovi" :-))
si děláš srandu...Kiske to opět zprznil...už by se do těch "metalových" duetů pouštět neměl
Je tam pár dobrých skladeb,ale mělo se to jmenovat jinak.Mám doma nove EP Edguy,kde zpíva i Kiske a to je o dost lepší :-).
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek