Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
strašlivá deska strašlivé kapely - tohle nemá význam - zkuste Devina
Uli Kush!!! Uli Kusch !!!
Proste Lordi vládne!!!!
Tohle člověka po ránu tak potěší. :))))))))))))))))))
lordi: seš hevíková buzna
a to ještě neviděl Samowar
Tohle je pěkně zasranej web...strhali ste tady Helloween, Edguy...nevidíte si do huby zmrdi redaktorský,...sami umíte hovno...
gay hansen
for Hansen
Ja souhlasim z mnoha nazory ze KAY HANSEN a INGO S. udelaly pro Helloween nejvic Keeper of the seven keys part 1.2. jsou ty nejlepsi a vidat alb. pod stejnym nazvem kdyz 80 procent Helloween hraje jinde a Ingo je mrtvi. Ostatni asi nemaji respekt.
black: njn Septic měl zase rejpavou
V první chvíli mě to trochu vyděsilo! Vy ale umíte člověka vystresovat... ;-)
no já teda taky věděl už od začátku že mlžím, o Septicovi se raději nezmiňuji
jj, omlouvam se za mlhy:-) ale bavilo me to
samozrejme, to si jen Derisaci (russel a Septic) nevidej do huby :-)))
Co je to za žvásty, že mají být staří Helloween s Derrisem? Mají to přeci být jen reedice s Kiskem! Nebo ne? Cože?
veru..fuj...
hlavně victim of fate...
ale fuj:-)
Darkmoor: me by zajímalo Walls Of Jericho s Derisem
hele to jako vážně budou starý keepery s derisem? čili to budou nahrávat znova a celý to hodí pro jistotu o oktávu níž, aby to uzpíval...? no nazdar:-)
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek