THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
inak ako uplny kontrast k Opeth mi pripadali koncerty Anathemy, ktora viac experimentuje a vzdy to vyzera trochu inak... a preklada "kapelne" snury akustickymi koncertami, solo projektami, atd... moc prijemne a vzdy nieco nove od tych istych ludi.
To ano, ale tady se na můj vkus smazaly až příliš, ale tohle už je debata vhodná na jiná fóra.
Dalas : Rozdíly mezi alby se ale podle mě naživo smazávají prakticky u všech kapel. Navíc je to i logické, jinak by asi set nedržel moc pohromadě...
Nechte těch offtopiců. Nebyl jsem to já, ačkoliv to buranské chování by mi bylo podobné.
Co se týče mého názoru o vývoji kapely, který jsem uvedl v článku, tak snad jen na vysvětlení:
OPETH samozřejmě za těch 8 desek nepochybně prošli vývojem, který je poslechem těchto desek jasně rozpoznatelný, ale na koncertě jsem měl prostě pocit, že se tam rozdíly mezi jednotlivými alby až překvapivě smazávaly a příliš odlišností jsem mezi staršími a novějším skladbami věru nenašel.
Jinak souhlasím s názorem, že OPETH jsou lepší z desek. Mě taky nijak nepřekvapili, ale to už je z mého článku poznat. Opravdu tomu chyběla nějaká ta špetka hudební imrpovizace, která by nás rozmazlence dokázala více strhnout.
Já si to hned myslel :) Ale to nám nějak vyrostl...
damien silverwing> to byl dalas v originale :-))))
metalwarrior: jo morningrise je me nejoblibenejsi - jinak se mi libi vlastne vsechno az na 2 vyjimky - deliverance a ghost reveries
no driv pro me skveli byli - hodne me bavili a mel jsem rad jejich atmosferu - u poslednich pocinu uz nic z toho necitim, proto pro me nejsou tak skveli - hudebne se asi nezmenili, ale holt sli s naladotvornosti trosku mimo me meze
Dalas : Hele, nemáš náhodou asi tak o hlavu většího a značně buranskýho bráchu ? Týpek, kterej ti byl, až na tu výšku, hrozně podobnej stál mainko připitej asi metr přede mnou a furt tam chrčel do ucha podobně zmaštěnému kamarádovi, kterej tam po sobě lez se svojí prakundou..fakt peklo !
Ale jinak samozrejme souhlasim, ze me to uplne na prdel taky neposadilo. Na Forgotten Silence nebo Waltari se to porad jeste nechyta:)))
Machina: tak pokud se ti libi jen Morningrise, tak to pro tebe asi nebude vynikajici kapela. Me jen prekvapuje jak vsichni rikaji, ze Opeth byli driv skveli a dou do sracek, pritom se hudebne skoro nezmenili, sestavu maji prakticky porad stejnou atd.
Já v celku souhlasim s recenzí i většinou ostatních názorů a druhých pohledů. BURST se mi líbili moc, zahráli ale moc krátce a melodický vokál...ehm, nic moc. OPETH vlastně odehráli naprosto podle očekávání, nemyslím jen playlist, ale vůbec všechno :) Zvuk byl OK, akorát možná hlas byl vytaženej trochu moc na úkor kytar. Průpovídky - některé vtipné, většinou však haluz a pocit deja vu. Míšo, čtyřikrát opakovaný vtip už fakt není vtipem. Souhlasím s dreckusem, že onehdá v Ostavě působili sympatičtěji. Nesouhlasím, že starší songy jsou v podstatě stejné, jako ty nové. Na živo se opět potvrdilo, že Ghost je (kromě Damnation) nejodlišnější opetí deska od dob Morningrise. Koncert jsem si užil, ale z desek mám Opeth přeci jen raději a to asi ze dvou důvodů. 1) Každá deska má svou dramaturgii a specifický feeling, který je ovšem na koncertě rozbořen řazením různách písní z různých alb. Samozřejmě po OPETH nechci, aby jezdili Still Life Tour nebo Blackwater Tour, ale, ale... 2) Přeci jenom na dvě hodiny je jejich muzika pořád taková nějaká... stejná. V porovnání s Porcupine nebo PainOfSalvation mi nenabídli Opeth žádnou odbočku, žádný spontánní (nebo spontánně vypadající) jam, úlet někam jinam. Navíc je to nářez, a dvě hodiny nářezu je ažaž, ke konci už jsem se sotva soustředil. Pozitivní dojmy však jasně převažují.
metalwarrior: tady nejde o zadne shazovani - opeth jsou vynikajici kapela, ale to je trochu malo - ta hudba me musi bavit a necim pohltit - v pripade posledniho alba me nepohlcuje nic a nudim se u nej, proc bych pak mel chodit na koncert, kdyz z me nejoblibenejsi morningrise dopredu vim, ze nebude nic?
na studiových nahrávkách to zní skvělě, naživo byly ty klávesy jednoduše příliš "dřevní"...
Mam takovej pocit, ze i kdyby Opeth udelali cokoliv, tak je par lidi tady bude proste porad shazovat:)) a stejne tak to plati i opacne...
Dreckus : fakt nemam pocit, ze by slo vsechno do hajzlu, resp. odkdy to podle tebe do haizlu? treba takovy Damnation podle me do hajzlu neslo..
yoss> po 8 albumoch na velmi slusnej instrumentalnej urovni, po x rocnej spolupraci so stevenom wilsonom budes argumentovat tym, ze "jako ze opeth s tim zacinaj"? to snad nemyslis vazne :-D
yoss: no srovnávat ty kapely je trochu haluz :))
nicméně jsem rád že jsi použil ono "instrumentální" zaříkavadlo :p
Pavel - souhlas - Porcupine tree meli nedavno v norimberku naprosto lepsi klavesy, ale tak, berme jako ze opeth s tim zacinaj...
dreckus: :) no sice jsou pro me opeth jiz dost citelny, ale presto je radim mnohem vys nez Coldplay (a to hlavne instrumentalne), kterezto beru jako popik pro zeny...
klávesy jsou v hudbě Opeth moc fajn, ale naživo zněly dost blbě
inak pozeram, ze v Prahe nemali tak stylove outfity - Lindgren triko EMPEROR, Akerfeldt triko k vyrociu Relapse Records a Mendez MORBID ANGEL :-)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek