Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dreckus: ja myslim, ze si kazdy rad precte nazory zdejsich redaktoru a mohla by vzniknout i zajimava diskuze, jinak mas samozrejme pravdu...
dreckus to zobral pragmaticky, ale zas na druhu stranu, ak by "redaktori" mali cas a chut, tak preco nie :)
wtf??
Aj Dreckus je rozumbrada :-)
vike: (anebo naopak nekterymi kvltove adorovane ;)
all: jinak neprijde vam psat/cist (doslova) po milionte recenze na tyhle vykopavky jako dost zbytecny a nudny? ja jen ze o malo kapelach vyslo tolik podrobne literatury jako o floydech, nemluve o obycejnych recenzich a profilech..
Taky se primlouvam za serial o floydech - pokud by zminil i radou lidi opomijene Piper at the gate of dawn a nasledujici starsi placky...
Takisto sa prihováram za tie recenzie.
jj... Taky jsem pro recenze starých Floydů. Aspoň The Wall, Wish You..., Dark Side... No prostě cokoliv... :-)))
Tak neváhajte a začnite. O:) Kokso, to by bola bomba.
Samozřejmě.
metalwarrior> ak by bola poptavka, tak to radi urobime ako serial.
"stara" samozrejme
Zatim jsem to taky neslysel, ale mozna by nebyl spatny napad napsat nejakou recenzi na stare kultovni floydovska alba (napriklad genialni Wish You Were Here)
PF je moje hlavní sběratelská záliba a všechna jejich období ukrutně zbožňuji a proto jsem se maximálně těšil na on an island. A je to super, vyrovnaná kolekce plná emocí a nápadů, které autor nikomu nevnucuje a podbízivě netlačí skrze nějaké hitíky. Desku hodnotím za 8 bodů a další 2 přidám za vizuelní stránku věci - prostě je to desítka
budu muset omrknout, jestli je to tak, tak skoda..
Nikde jsem nenapsal, že Gilmour je kytarista bez emocí, to je blbost, emoce mi chybí na tomhle albu.
ja nevim, ale videl jsem kdysi Gilmouruv zivak a jestli TOHLE je kytarista bez emoci tak fakt uz nevim kdo je ma
aha... mne se od PF libi vylozene akorat "pajpr" tak jsem zvedavy...
mne to v porovnani s "gilmourovskymi" floydami prislo lepsie (Division Bell a hlavne Momentary Lapse fakt nemozem ani citit), ale pocul som to len raz zatial.
Nevím, nevím. Jsem floydovský fanoušek, ale nový Gilmour mě ukrutně nebaví, je to takové páprdovské brnkání bez nápadu, bez emocí, místy mi to připadá jak rocková ENYA. Podle mého se potvrzuje, že Gilmour byl forma a Waters obsah. Faktem je, že třeba Division Bell působil mnohem svěžeji.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek