THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dreckus: ja myslim, ze si kazdy rad precte nazory zdejsich redaktoru a mohla by vzniknout i zajimava diskuze, jinak mas samozrejme pravdu...
dreckus to zobral pragmaticky, ale zas na druhu stranu, ak by "redaktori" mali cas a chut, tak preco nie :)
wtf??
Aj Dreckus je rozumbrada :-)
vike: (anebo naopak nekterymi kvltove adorovane ;)
all: jinak neprijde vam psat/cist (doslova) po milionte recenze na tyhle vykopavky jako dost zbytecny a nudny? ja jen ze o malo kapelach vyslo tolik podrobne literatury jako o floydech, nemluve o obycejnych recenzich a profilech..
Taky se primlouvam za serial o floydech - pokud by zminil i radou lidi opomijene Piper at the gate of dawn a nasledujici starsi placky...
Takisto sa prihováram za tie recenzie.
jj... Taky jsem pro recenze starých Floydů. Aspoň The Wall, Wish You..., Dark Side... No prostě cokoliv... :-)))
Tak neváhajte a začnite. O:) Kokso, to by bola bomba.
Samozřejmě.
metalwarrior> ak by bola poptavka, tak to radi urobime ako serial.
"stara" samozrejme
Zatim jsem to taky neslysel, ale mozna by nebyl spatny napad napsat nejakou recenzi na stare kultovni floydovska alba (napriklad genialni Wish You Were Here)
PF je moje hlavní sběratelská záliba a všechna jejich období ukrutně zbožňuji a proto jsem se maximálně těšil na on an island. A je to super, vyrovnaná kolekce plná emocí a nápadů, které autor nikomu nevnucuje a podbízivě netlačí skrze nějaké hitíky. Desku hodnotím za 8 bodů a další 2 přidám za vizuelní stránku věci - prostě je to desítka
budu muset omrknout, jestli je to tak, tak skoda..
Nikde jsem nenapsal, že Gilmour je kytarista bez emocí, to je blbost, emoce mi chybí na tomhle albu.
ja nevim, ale videl jsem kdysi Gilmouruv zivak a jestli TOHLE je kytarista bez emoci tak fakt uz nevim kdo je ma
aha... mne se od PF libi vylozene akorat "pajpr" tak jsem zvedavy...
mne to v porovnani s "gilmourovskymi" floydami prislo lepsie (Division Bell a hlavne Momentary Lapse fakt nemozem ani citit), ale pocul som to len raz zatial.
Nevím, nevím. Jsem floydovský fanoušek, ale nový Gilmour mě ukrutně nebaví, je to takové páprdovské brnkání bez nápadu, bez emocí, místy mi to připadá jak rocková ENYA. Podle mého se potvrzuje, že Gilmour byl forma a Waters obsah. Faktem je, že třeba Division Bell působil mnohem svěžeji.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek