OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Reflection je vrchol alba, rekl bych :) Jsem asi divnej, ale jedina skladba, ktera se mi z tohohle moc nelibi, je Schism..
Ako moze niekto povedat ze reflection sakuje? :\
Já myslim, že to má určitě zásadní smysl, ale kdyby pravděpodobně ze začátku neblbli, tak by k tomu ani nedošlo :)
Inak co si osadenstvo mysli napriklad o narazkach na zlaty rez a spiralove preusporiadanie pesniciek na tomto albume, ktore potom na seba zacinaju nadvazovat? Ma to dokopy nejaky zmysel, alebo chlopi z toolu proste blbli? =)
@ Silny zachvat cholery-> Mne sa paci predovsetkym cela nalada a vyznenie albumu, postupy sa opakuju, ale v hentakom kabatiku tu este neboli... ako tak pocuvam :)
.......
*korekce 2 - Lateralus:))), bože, omlouvám se
------
*korekce - sdělit:)
........
No, já, pokud mohu zdělit svůj skromný názor:), tak 10 000 Days stavím minimálně na stejnou úroveň, jako alba Aenima a Laterulas:)
err, kua, to jsem byl ja :)
"10.000 days je az nenormalne zlepsenie"
*silny zachvat kasle*
Prinejhorsim za 10 000 dni;)
1200 das za 60 dni... co su 2 mesiace :)
Potom uz aj zabudnem :D Nie nie, Reflection sakuje tak album dostane len 6,5... inak podla mna 10.000 days je az nenormalne zlepsenie, aj ked kopa ludi to vidi naopak...
Co kecáš, 1200 zvládneš do půl roka... ;)
1200? Ved tolko nedosiahnem za cely svoj zivot... ok, zostane 6 a pol, 2 body dole za Reflection
opravit hodnotenie sa da az po dosiahnuti prveho kluca, cize ked dosiahnes 1200 bodov
Hodnotenie sa da zmenit opakovanym pripevkom, alebo treba vediet nejake mysticke voodoo? Tool si odo mna najprv odniesol 6,5, teraz som ochotny (:D) dat mu 8,5 za songy ako Grudge, Patient a Schizm, u ktorej ma basova linka prestala otravovat, aj ked teraz Schizm mozem hlavne kvoli textu. Parabola sa mi zial bohu dost opocuvala, Tix & Leeches mi z albumu vychadza ako slabsia pesnicka, Lateralus je decentny, Disposition je super, co sa zial neda povedat o Reflection... takze ako sa to meni? :D
Podle mne? :D ...recenzent je typ, co dostane příležitost (většinou díky svým češtinářským schopnostem [říkám většinou - někdy je to doslova očistec číst :D]) napsat svůj subjektivní názor... ...tím to prostě hasne (nějaký keci o objektivitě nikomu nežeru...).
a vo čem to teda je?
Kolem TOOL tenhle rozruch vzniká hlavně díky těm "rádoby" hudebním kritikům, kteří je nemohou vynachválit. Osobně tak trochu nevim, k čemu hudební kritik je - buď se někomu hudba líbí, nebo ne a nějakej yntelektuál, co se jen ve všem rejpe na tom nic nezmění... (teď si hlavně nepleťte kritika s recenzentem, to je o něčem jinym...)
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek