Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vitus: Nechci Mika nějak podceňovat, je to skvělej zpěvák - ale mám hned několik živáků, kde svůj hlas opravdu nekontroluje. Intonačně rozhodně ne.
jen malá poznámečka k miku pattonovi: že je technicky velmischopný je podle mne jasné. to proto, že často dělá s hlasem přímo hrůzné věci, aniž by se to na jeho hlasu postupem let nějak výrazně podepsalo. všechny ty skřeky, řevy, úpění, skučení, kašlání etc. prostě dokonale kontroluje.
FNM jsou jen zlomek resp mensi cast z Mikeovy tvorby... rekl bych, ze rozsah i techniku ma hodne slusne
dobře, tohle rozhodně nechci zpochybňovat
mike
doporučuju poslechnout soulovou "kládu" Star A.d. z King for a Day nebo cover I Started a Joke. To jsou technicky/rozsahově náročný věci v čistočistém provedení. Takže Majk techniku rozhodně má, mohu-li soudit...
Hmm... nesouhlasim :-)
no taky nejsem ten kdo dokáže objuektivně zhodnotit "kvalitu" zpěvu, beru to z toho jak to slyším, Patton se stále snaží dělat se svým hlasem skopičiny, rozhodně to nejsou učebnicově čistě držené dlouhé tóny, jeho hlas občas působí až "nakřáple", to asi taky nebude technicky "správně", ale tohle všechno je jedno, stejně jde jen o to, jak to na nás ve výsledku působí
Ja mam pocit, ze Patton je na tom dobre i technicky. Nicmene hudebni teorie je pro mne terra incognita, takze se necham klidne poucit.
to jo, proto také rozlišuji technickou kvalitu zpěvu a působivost a nápaditost projevu, v tomhle ohledu u mě Patton vede s velikým nádskokem
No kdyz si vybavim nektere z nize jmenovanych gentlemanu zpivajici dokolecka totez a ve stejnem stylu... je pro mne Mike balzamek na dusi i pro usi.
no tak Mike Patton je hodně svérázný vokalista :-), toho řadím spíš k těm, kteří vybočují osobitostí svého projevu
nebo Mike Patton :-)
suchar: já Keenana považuju za výborného zpěváka s velmi osobitým a v podstatě nenapodobitelným projevem plným emocí, hodně na mě působí, ta poznámka se týkala pouze tecnické stránky vokálu (hlasového rozsahu, čistoty a stability zpěvu apod.), po téhle stránce jsou zdůrazňuji pro mě osobně lepší Lande, LaBrie, ale třeba i Dickinson nebo Gildenlöw. Nijak to však neber jako snižování Keenanová kvalit.
neda mi to abych se autora clanku zeptal, jaci slavici progresivniho metalu dosahuji dokonalosti kdyz ji keenan nedosahuje...
ja ho obdivuju za to ze i v nahulovy pasazi nepotrebuje za kazdou cenu ,,rvat,, a mezi ,,zpivajicima,, zpevakama je pro me v metalu na postech nejvyssich... zvlast po vykonu na lateralu
sem zvedav na reakci....... cekam par jmen
dle mě lateralus vrchol tvorby tool (kousek před aenima)....10 000 days sem nepřišel na chuť zatim....jinak každé album APC má pro mě kouzlo...hawk
Petr h.-musim jen souhlasit... taky se mi ta prvni deska líbí mnohem vic než dvojka
A Perfect Circle
no, třeba uvést na pravou míru, že první desku APC napsal v podstatě celou Billy Howerdel, s úmyslem natočit poprockovou desku se zpěvačkou. Pak až se dohodli s Maynardem, ten přišel "k hotovýmu". Až na druhý je cítit jeho vliv, je o dost temnější, ale pořád převládá Billyho rukopis. A poslední deska jsou z 80-90% coververze. Takže kromě Maynardova zpěvu to nemá s Tool moc společnýho, APC jsou Billyho kapela/projekt.
me se a perfect circle, na rozdil od tool, i docela libi
a ty si po koľkých poldeci?
k APC
Ak moze niekto cerpat a cerpa tak len APC od TOOL,aj to chudaci nevedia kde by zacali...treba si uvedomit,ze cely APC robi MAYNARD !!!!! a ten je TOOL!!!!!
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek