THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
stačilo třeba "tyvolebožííííííí!!!"
pal: rad, ale tady nebudem offtopicovat, > forum.
Tak o Minutach se nema cenu bavit, to je hurikan nazivo, strasni sympataci a vyborni hudebnici. Zrovna zitra tu u nas hraji, tak se tesim. A Porcupinee Tree bych moc rad videl, ale to se mi asi v nasi mile zemicce jentak nepostesti.
BTW: Me Minuty taky doma nejak extra nebavi, ikdyz hudba je samozrejme vyborna, tak tomu neco chybi...
Minuty jsem ještě naživo neslyšel, ani jsem o to nestál, ale poté, co jsem od hezké řádky lidí slyšel, že je to skvělá live kapela, rád se půjdu přesvědčit.
A Porcupine Tree? Stydím se, ale ještě jsem od nich nic neslyšel. Jenom letem světem nějaké ty recenze, většinou nadšené. Mohl bys mi je nějak přiblížit?
Pal> me se dost libi nazivo -123 minut, ale na albu to neni ono. nektere bandy jsou koncertni, jine zas spis studiove (bla to je novinka!) Me treba prekvapili porcupine tree nazivo. Mel jsem je zaskatulkovany do studiovych borcu, ale co jsem je videl zahrat nazivo, to nema obdoby.
Třeba taková Khoiba: Jejich Nice Traps jsem miloval... a potom jsem navštívil koncert a najednou mi to album připadá hrozně unylé, bez života a vyumělkované. Najít producenta (no třeba ten Ježek...), který by dokázal přenést energii jejich vystoupení do drážek, byl bych v sedmém nebi...
ja myslel ze Porcupine Tree zpivaji o Lazarusovi ze Solefald :-)
vike : To je ten Lazarus, co vo něm zpívaj Porcupine Tree na poslední desce ?
Btw. od Ivy Bittové se mi stejně nejvíc líbí :"Zabili chlapa z Koločavy" z Balady pro banditu :)
takova perlicka je, ze nahravala pod tomem lazarusem, ktery mj pracoval s bjork, videnskou filharmonii, ray charlesem...
tusim Kaja i Helenka na pozvani krajanu :-)
Ivuska tam vystupovala s bang on a can a pak ve statech v systems two a clinton rec nahrala placku :-)
v hoovercarnegie hall hral i Gott? nevite nekdo? :))
yoss . myslim, ze by te nemusela zklamat, kdyz uz teda hrala i v carnegie hall a vydala placku na sacd ;-)
tu Bittovou bych si rad poslech, slysel jsem jen nejake starsi veci, a pamatuju ze se mi to dost libilo, ale nemel jsem to v dobre kvalite, abych moh hodnotit zvuk. nicmene, ja jsem nikdy nic ceskyho poradne neposlouchal, asi tam bude souvislost vseho najednou- idea, zvuk, provedeni. Proste ne, nikdy se mi nic ceskyho natolik nezalibilo abych rek: jo, to je fakt dobry a du to poslouchat a uznavat.
Este ktomu, jak poznam ze je zvuk dobrej. To nejde zmerit zadnym pristrojem, to bud slysis, nebo ne. A je to i dost vec vkusu, kterej mame kazdej jinej.
Nemyslim.. I ten zvukar nebo producent musi pracovat s kvalitnim materialem. Na zapade producent rekne: 'ty to nahravat nebudes, nemas na to', a muzikant polozi nastroj a odchazi cvicit. Ve finale se pak zvukar/producent zabyva dotazenim presne, dobre a kvalitne nahranych zakladu. U nas se zvukar/producent zabyva tim, jak zamaskovat/zkreslit nejake muchy. To je zakladni rozdil. ...taky si sypu popel na hlavu.
Pickardino : Pochopils to špatně, dej si to celé ještě jednou ;)
IMO to musi muzikant a lide okolo nahravani mit nejprve v hlave a ve vsech castech tela, ktere vsechny ty isntrumenty a hejblatka obsluhuji (ruce, nohy, usi, usta, srdicko...) ... a pak prichazi ta druha cast kouzla, umet to "prodat" tzn ukazat/zahrat/predvest/nahrat maximalne mozne presne tak, jak to citi...
Takze jestli jsem to spravne pochopil, tak dokud tady nebudou virtuozni muzikanti, zvukari s absolutnim sluchem a citem a super vybavenim, a genialni producenti, tak to u nas hrat nebude. Tak to je uplna blbost. Vsechno je to o pomeru ideje, schopnosti ji realizovat, a moznostech realizace. Viz. Bonboniera, ktera, alespon podle me, hraje jak prase (a presto ji nebudu zvukove strovnavat s Bozzio/Levin/Stevensem). Dle meho nazoru je to o rucickach a nozickach muzikantu, o schopnosti 'to tam dat'.
RIP: ty tri desky ktery jsem uvedl jako priklad, jsou naprosto unikatni desky, ktery nejdou s nicim moc srovnavat, jsou jednak dilem skutecnem virtuoznich umelcu, a dale lidi kteri jim ten zvuk delali. Nedokazu rict kolik procent z toho dela remeslne zvuceni. A ani me to nezajima, vis. Konecny dusledek je takovy, ze ten zvuk je jako by jsi stal pred tim clovekem, kdyz to nahraval, zvuk ma naprosto bozskou dynamiku ( u ktere sice dost zalezi jak to hraje ten umelec, ale i cim to bylo snimany) a navic ten obal ve kterym to je (hlava producenta) je presne usitej tomu, co v tom obalu ma byt. A jak to poznam? Vypocitat v rovnici to nejde. Jak vidis, neumim to popsat profesionalnimi terminy. Je to proste jen pocit. Stejne jako je pocit, ze slysim kvalitnejsi hudbu, kdyz srovnam flac v 850 kbps a mp3 ve 240 kbps. Horsi zvuk slysim jakoby pres nejakou blanu, ne tak ciste, ne tak barevne a pronikave, ne tak dynamicky. Nevim jak to dal popsat.
RIP : Kdo by ale dobrovolně poslouchal takový sračky, jakou jsou Monkey Buznas :D)
Resp. možná se dotazuji moc komplikovaně … takže přímočařeji. Najdi žánrově relevantní, ale díky „světovějšímu zvuku“ nesrovnatelně lepší nahrávku například ke zmiňovaným MONKEY BUSSINES.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek