OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No to je jedno, však si rozumíme. Že já se vždycky angažuju v takovejch kokotinách :-)))
Ale změní. Když budu začínat od fixního místa, tak při vhodným úhlu půjdu nahoru jen chvíli a pak celou půlperiodu dolů :-)))
...posunuta o urcity uhel je po ose x, to na tom, ze tri roky nahoru a deset let dolu neni sinusoida, nic nemeni :o)
...ale jo, zvuk byl imho jeden z nejlepsich, to uznavam, ale ta hudba ...
To je to samý, ta by taky musela bejt posunutá, jinak by nezačínala nahoru.
tak třeba cosinusoida
Však může být o nějakej úhel posunutá.
Sinusoida ide hore rovnakym tvarom ako dole, je symetricka podla y-ovej osi.
Nic ze Sin/Pecado, nic pro MI. Kapela jejíž vývojovou sinusoidu (pozvolna tři roky nahoru, prudce deset let dolu) naprosto nechápu.
Souhlas, nejlepsi koncert na MoRu bez debat. Playlist (myslim, ze jsem si zapamatoval vsechny skladby, jen pořadí zhruba v polovine mi neni uplne jasne): At Tragic Heights, Night Eternal, Wolfshade (A Werewolf Masquerade), Love Crimes, Opium, Nocturna, Scorpion Flower, Blood Tells!, Vampiria, Alma Mater, Everything Invaded, Full Moon Maddness + Finisterra, From Lowering Skies, First Light.
moc dobrý to bylo, zvuk naprosto šmakózní, celkově koncert hodnotím jako jeden z nejlepších na festivale
heh no do MoRu jsem s moonspell nemel tu cest, ale z koncertu mi to prislo jako strasna picovina...dokonce me to nudilo tak, ze sem si sedl na zem a usnul u toho :D
Moonspell na MoR opět parádní. O co horší jsou jejich studiovky, o to líp to hrají live...
ta deska se dobře poslouchá, a rozhodně je podařenější než počin minulý, leč oproti D&H a antidote slabota...zas ten poctivej metálek ala návrat ke kořenům...škoda:-/
Zvlastni, kdyz preknousnu (ne) originalitu, tak mi NE vychazi jako nej Moonspell deska tohoto stoleti.
A co je špatného na klišé?
chystá se někdo z redaktorů nořit do progresivních hlubin nové desky? slyšel jsem to jednou a je to dost hrůza, další rozmelněná hromada klišé. aspoň tak mi to připadá.
Mel bys, celkem tu chybi.... (BTW Septic Flesh taky ;-) )
Leppard napíše kolega, ale uvažuju, že bych si vyzkoušel recku na novinku těchhle vlkodlaků. :)
Stray : Tak to by se mělo nějak oslavit ! Minimálně recenzí na nové Def Leppard ;)
Ja som sa vždy Moonspellu vyhýbal, ale teraz som tomu dal šancu a som veľmi spokojný.
Skvelá produkcia a niekoľko silných piesní, asi sa predsa poohliadnem aj po starších veciach.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek