OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
DéeSko: No vidíš, konečně s Tebou souhlasím v každém bodu Tvého názoru. :)
"Night Eternal" mi přijde docela dobré. Asi nejlepší Moonspell za hodně dlouhou dobu. Teda pořád to nějak není ono, ale to už asi nebude nikdy. Ale jde to. Jo a obal se mi líbí.
Ale jo, jenže zase to, co zdobí DaH nebo Irreligious, tím bych si nenechal ani vysušit boty. Úroveň obalů jim hodně kolísá. Ostatně ono i úroveň desek.
To já mám obaly od BFX nebo Sin/Pecado vyloženě rád..
Tak oni je nijak hezký neměli nikdy...
Mimochodem, ješte se mi zdá, že Moonspell mají čím dál tím hnusnější obaly alb...
Uz jsem slysel hodne kapel, ktery se zaprodaly mainstreamu, ale Moonspell? Slysel jsi tu novou desku vubec? Uznavam, ze Memorial nebyl nic moc (vlastne az na Finisterru a Proliferation me to nebavilo), ale ta nova se mi libi opravdu hodne (a dobre, priznavam se, je mi 15).
btw. Marigoldova recenze na Wolfheart je asi můj nejoblíbenější článek na tomhle serveru. Tak všichni povinně přečíst :D
...pouštět...
...
Ješte bych se rád vyjádřil k té jejich rádoby temné stránce jejich hudby. Na Wolfheartu a Irreligious to mělo takovou tu zvláštní auru, která ve mne vyvolávala opravdu nádherné pocity, kdežto teď je to spíš k smíchu. Ne že by texty apod. byly kdysi lepší, ale chlapci to zkrátka dělali od srdce, což se na těch nahrávkách dost podepsalo. Dnes už z toho cítím prostý kalkul, snahu o zaujmutí 15-ti letých gothdívek, které si budou Moonspell pouštěch při každodenních hřbitovních seancích :) ...
...
Cockless Elegy: Ribeiro ignorant? Právě naopak, víš kolik se v mém okolí najednou objevilo moonspellistů po vydání memorialu? Zkrátka to má chytře promyšlené, líšák jeden aneb prachy na prvním místě - za zlé mu to nemám. To, že jsou mi jejich současné nahrávky spíše k smíchu je věc jiná...
na DaH jsem trošku pozapomněl hehe...je to excelentní dark-rocková nahrávka a do diskografie moonspell zapadá mnohem více než memorial...jestli je novinka taky tak tupý metálek jako memorial...tak je Ribeiro ignorant..no škoda mluvit
Night Eternal
je hodne dobre odvedena prace, tezko k tomu neco dalsiho dodavat, akorat to, ze Moonspell porad vali. V podstate me nikdy nezklamali, i kdyz porad nabizeji to same, pekne, trikrat jinak.
DaH a Antidote byly dobré, minimálně měly svůj vlastní ksicht a sedělo to tam
DaH, Antidote i Memorial nebyly nic moc, to je pravda... Ta nova deska sice neprinasi nic noveho, ale je to takovy zivejsi nez Memorial IMHO.
jj, už dvě alba stojí tahle kapela totálně za hovno, jinak je to pořád moje oblíbená metalová značka.
A sakra, notoricky new-Moonspell-hater prisel :-) (no offense)
Nová deska je zatím ještě větší tupec, než jsem doufal.
Tak ne, menim svuj nazor. Nova deska je vedle Wolfheart a S/P nejlepsi.
Když Moonspell, tak jedině SIN/Pecado a místy Antidote...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek