Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
kňazy... :o)
Najlepšie na tom je, že ľudia(teda praví kresťania) sú dokonale rozhorčení :-) Nenávidia Slayer, táto skupina inak hovorí pravdu, o tom, že za náboženstvo sa dá pozabíjať. Ešte lepšie to povedal Silenoz: kňazy nemôžu žiť v celibáte, lebo môžu zneužiť malé deti(teda pedofília). Zložili o tom pesničku.
Undisputed Attitude
TomaZ: Zkus si vyhledat nazev toho alba na Google a uvidis, ze Slayer tam zahrali predelavky od hardcore/punk kapel jako Minor Threat nebo GHB. Mozna tam meli i nejake vlastni, ale musel bych to hledat... Neco se mi ale libilo vic nez originaly ;)
What the Hell?
Christ Illusion je dalsim squellym albumom Od Slayera tam nieje co spekulovat. Nedavno som sa dostal vsak ku albumu z rocku 1996 Undisputed Attitude. A moja otazka What The Hell? Smeruje tham:)Odkedy Slayer hraju punk? Nieje to zly album ale punk????
no christ illusion by sa mi viac pacilo keby bolo celo ponate v duchu skladby "supremist" pretoze klepacky som od nich v zivote necul a zaroven cela skladba je prvykrat kurevsky nepredvidatelna a konci priam az hororovov - najprogresivnejsia vec z albumu.Slayer cez experimenty vdakabohu nikdy nestratiíli tvar na rozdiel od inej legendy ktoru tu netreba menovat......skoda ze toto album, i ked nie slabe narusilo tento ich trend od 90-tich rokov, ked s kazdym albumom prichadzala inovacia a slayer sa neopakovali a zaroven ostali na svojom pieskovisku...po takej nadupanej placke ako god hates all mi christ illusion pripada ako mierny krok spat uz vobec v tom ze som bol odjakziva vacsim fanusikom bostaphovej hry a lompardo i ked je to virtuoz jak hovado, je pre mna viac legendov....bostaph je kurva gulomet
Slayer
Slayer bol Slayerom, je Slayerom a bude Slayerom.
Táto skupina má fansov všade na svete. Táto skupina je zakladateľom trashmetalu. Nadupané songy, sype sa to na vás zo všetkých strán. Opakované náboženstvo a jeho kult, antikrist, Satan. Je to najlepší album(podľa mňa) Slayeru. Je tam troška progresivity, ale Slayeru to nič nevzalo. Vždy vedia čo chcú.
Ano predsedo, Jablkon ma pravdu !!!
Kerry King jednou rekl, ze nevidi duvod proc by meli delat najeke extra pokusy v jejich hudbe, kdyz se vlastne podileli na jejim vzniku. Navic, dle Kerryho, znamka kvality neni to, ze budou delat co je zrovna v kurzu, ale poradne delat to co umeji nejlepe.
Osobne si myslim, ze lepsi myslenka z Kerryho od te doby nevypadla :-).
Slayer rozeznate od jinych, ale dokazou slyset i na to co je zrovna v mode a pritom byt svy. I proto si myslim, ze maji budoucnoct.
Tak ,kdyz jsem to pred mesicem kupoval, rekl jsem si hm,druhy Reign in Blood.Nic novyho. To God hates...bylo zajimavejsi, ostrejsi a hlavne prekvapilo. PO mesici musi rict,ze tohle album je bomba.Muzu to poslouchat porad a mam to radsi nez kralovstvi. Je fakt,ze dalsi album musi byt trochu neco jineho,ale do tehle doby to proste sedlo jak svin. PO trech albem,ladenych vice mene do HC(presto vybornych) prisla zmena a muzu se jen tesit,co prijde priste. Slayer presne navazali na fashion trend. Moda se vraci,ale vzdy trochu jinak. A tohle je dukaz v muzice
Pravda pravda, Slayeři nezklamali...Jedna z jejich nejlepších desek, podle mě.
Kua, nechcem okolo toho zbytočne kecať, ale myslím, že Subeer to trafil načisto presne. :O)
Je to zase vyhlazeni.
Mozna to porad vyzniva jako to samy. Zaseky jako Consfearacy, Black Serenade, jsou proste uzasny.
Dostal jsem opet kvalitu od techto stariku. Oni proste na tento old school maji pravo, stejne tak jako Exodus, protoze to umeji, maji to v krvi.
Volil jsem je ve Vasi thrash ankete.
... a na ten článok v SME už aj všetci, ktorí ho čítali, dávno zabudli.
Mně se líbí čím dál tím víc. A co teprve až si ho poslechnu!
...mne cim dalej tym menej.
mne sa to lúbi čím dál tím vác
ale bodovať to ešte zatál nebudem
Christ Illusion
a čo tak nejaký názor na album?
Á kurva to sa to tu rozbehlo!
Ja to tipujem, ze nabuduce Marian Zima napise recenziu na Rytmus - Cigansky Sen
priznavam, nemam v slovenskych mediach extra prehlad - okrem radia FM :-)
Kevorkian: Myslim to vazne.. v tyzdni to uz davno nie je tabu.. v SME vychadzaju (pravidelne nepravidelne:) recenzie na metalove albumy.. Radio_FM sice este kriva na jednu "polnocnu" nohu, ale aj tak..
Celkom prijemne, ked si spomeniem na casy, kedy sa do celostatneho media tato hudba dostala iba ako atrakcia typu dvojhlavy pes a v prime timeovej TV relacii recnila o black metale kapela, ktora nikdy (ani potom) nic nenahrala ani nezahrala..
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek