OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stray: Bezva, aspon se mam na co tesit;) Jinak s tim Peace Sells se mnou souhlasi malokdo, takze jsem zvykly;)
Ted v rámci seriálu už ne, 1.) protože jsme už v roce 87 a jde po létech, 2.) protože to osobně tak horké s Peace Sells nevidím (věc názoru), ale samozřejmě až se bude doplňovat diskografie, tak k tomu dojde. Myslim, že jako u Anthrax, Slayer, Metallicy a Testament k tomu dojde příští rok.
Stray: Maly offtopic - Kdyz uz jsme u tech Megadeth, tak bych se moc primlouval, za sve nejoblibenejsi thrashove album "Peace Sells...But Who's Buying?" Slo by to tez?;)
Takže až budem kompletovat ATHRAX a to tedy budem, tak to píšeš Rudi. Ju? ))
Jasné, že Bush je lepší. "Stomp 442" mám najradšej.:o)
Supr....už teď máš 10 za recenzi i za album. =) Jsi pašák
Jasný "Rust In Peace" bude 13.díl, musím to s Dalasem projednal, MEGADETH ve dvanáctce chyběl jen protože jsem si omylem myslel, že zde recenze jsou. Zařídím, všechno bude. :))
He's seeing, He's calling
His legacy, He's spawning
He's coming, corrupting
Among the living!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Bůh žehnej vaší thrash retro edici. Strayi, díky. Až se stydím, jak dlouho jsem už tuhle hudbu neposlouchal. Thrash rullllllz........Master, Reign, Among....ještě chybí Rust in peace, aby se kruh uzavřel......Co Ty na to? =)
Přiznávám, že John Bush je velmi dobrý zpěvák, třeba možná i lepší než Joey, ale ta brázda co Belladona zanechal ve stylu ANTHRAX se prostě pro fans z 80´s nikdy ani sebelepším pěvcem zacelit nedá. Jinak "Sound Of The White Noise" beru za jednu z nejlepších nahrávek ANTHRAX...(hned za "Among The Living" a "Spreading The Disease") byl to pekelnej come-back s novým frontmanem.
No, Caught In A Mosh rulezz, taky punkoidni odvaz...a ma to obrovskou silu i dneska
Mně se zas naopak pištělák Belladona vůbec nelíbí, a vždycky mně vadilo, že tu nadupanou muziku svým ječením kazí. Takže jsem zajásal, když ho v 90. letech vystřídal Bush, to byla panečku jiná třída! Z Anthrax beru raději devadesátky, kvůli zpěvu a progresivitě, a nic mi nevadí, že v 80. letech měli x-násobně větší úspěch.
Tak tohle je vystizna recenze ... oproti Reign in Blood je tohle album jako celek i o poznani vychytanejsi a lepsi ... a pecky jako Indians, Caught in the Mosh, Iam the Law .. a N.F.L. ... ruznorode a zaroven anthraxovske ... proste bomba ...
TURN IT UP ..... BRING THE NOISE !
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek