INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
.....
:), nemás vůbec za co
dík za odpoveď
....
A reagoval sem na to slušně, ve srovnání s ním - Jurkem, když mě nazval sračkou, nemyslíš? Já Dimmu Borgir považuju za kinder "black", čili se mě ta invektiva taky týká a dotýká.
........
Vike: Tohle mi jako primitivismus nepřijde, jestli narážíš na tu true tupotu, a žádné vulgarismy jsem tam nepoužil. Imho já byl i s tímhle "příspěvkem" aspon trochu topííík, což se o těch Tvých, na které jsme s Loužou naráželi, říct rozhodně nedá.
Petrucci : koukam na tvuj slovnik/styl a nestacim se divit, takova zmena proti vcerejsku... no hlavne ze jste si s Louzou spolecne zaplakali nad inetovymi primitivy //:=]
-------
Rolo: Jak řekl Hotenthothep, hlavně Emperor, dále pak třeba Anorexia Nervosa, Satyricon, Solefald, Keep Of Kalessin např.
Rolo Emperor, Emperor....
a poriadny black je pre teba čo?
jurko - [5.8.2007 16:19]
True tupota opět v akci:))), poslechni si pořádný black metal chlapče, 14-ti lety zažrany "blackovy fanousek" s warpaintem na obličeji?:D
Vyvešti ešte niečo.
A Tí co stale vypisuju ze je to kinder metal aj tak nakoniec skoncia pri HIP HOPE . ste na smiech sracky
novy album je velmi dobry hellhammer bezchybny a ostatny tiez plny pocet . som zvedavy na novy immortal
no podle me spis nez kindermetal jsou DB uz peknejch par let zcela sterilni nuda. Absolutne bez zapalu a energie, celkove vzato dost mrdka.
DB + koště
V případě COF a DB je prostě hloupý zvyk hledat chyby všude, kde mohou být. Spousta z Vás albu vytýká málo zapamatovatelných momentů. V opačném případě byste za tím ovšem viděli prvoplánovitou náhravku pro širší veřejnost, kdybyste chtěli, samozřejmě ;). Na image imho není naprosto nic špatného, ten jejich satanismus je možná mnohem méně vtipnější nežli pohanství v podání takového Darkena nebo Gorrutha. Každopádně, myslel jsem, že výkřiky typu "DB jsou kindermetal" byly aktuální před pěti lety v Erroru pod stolem.... :P
Nic velkého se nekoná návrat k SPIRITUAL BLACK.
Ano, zvláštní kapitola sama o sobě:)
Ja si to myslím o tej predchádzajúcej.
tohle je jich nejslabší deska, taková plýtkost se jen tak nevidí
Dimmu vôbec nie je moja krvná skupina, ale tento album mi pripadá o niečo lepší ako jeho predchodca.
no nic moc.
Tak jsem si už celkem dostkrát poslechl In sorte diaboli a že bych byl z toho nějak odvázanej, to se říct nedá. Celkem velká nuda. Zvuk docela ok, ale s tím obasahem je to už horší. Docela mě to zklamalo a myslím, že tohle album za chvíli zmizí v mý hromadě CD někde hluboko na dně a vytáhnu ho jen tehdy, když si vzpomenu, že jsem to už dlouho neslyšel.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek