VEIL OF CONSPIRACY - Shape of Grief
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ale dobrý to bylo
Mě se teda show líbila, nevěděl jsem nic o tom jak budou Manowar dlouho hrát, a proto mě délka mile překvapila. Holyhell hráli slušně, hudba která neurazí ani nenadchne (akorát mě rozesmál klávesák a jeho kousek). Musím ale souhlasit, že Rhapsody byly fakt super. I rozjezd lídra hlavního večera byl opravdu skvělý, jedna pecka za druhou a Joeyho řečičky.. no já nevím, ale bez toho bych si prostě Manowar nedokázal představit, jednoduše sranda ! I když ohledně piva si mohl vybrat alespoň pořádný Pislner Urquell :) Také hlasový výkon Erica byl více než dobrý, jsem rád že zůstává ve formě chlapec (zpěvačka Holyhell a hlavně Fabio za ním ale vůbec nezaostávali). Písně z nového alba byly naživo taky dobře zahrané a jediné mínus jsou ty intra, to se jim přece jenom moc nepovedlo. Ale nemastné neslané, ani náhodou.
no
já už na ně ani nešel, byl jsem před rokem, nebo dvěma na Vástavišti v Plzni,a tak to docela šlo,ale poslední album, ufff........takže good bye Manowar...
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Vložit diskusní příspěvek