Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Móóóóc hezky se ten March of Progress poslouchá
Albem roku bude nejspíš nový Devin Townsend.
Album roka ani zdaleka nie :-) Ale ta muzika svoju kvalitu ma, hlavne Ashes je hitovica :-)
Jako totální pecka mi to nepřijde, ale výborné album to je - hlavně Don’t Look Down je pro mě jeden z jejich nejlepších tracků, žeru ten přechod z bubblegumového bridge do majestátně klenutého refrénu.
Bať.
...March of Progress totalna pecka.....jeden s aspirantov na album roka
z ne obliviscaris som tak mimo, ze som objednal rovno tricko s cd. nemozem si pomoct :-). soft vokal je tak akurat. ale to album je nieco, co si clovek predstavuje, ake by to bolo, keby to niekto nahral. a ono to niekto naozaj nahral, sice na druhej strane zemegule, ale predsa.
Nu také se mi deska zdá velmi slušná a souhlasím z níže uvedeným, že zpěvák to vše vrací o pár let na zpět. Je tam na mě trošku mnoho refrénů a je o poznání klidnější, než Dead Reckoning, ale o to více progresivnější. Jen to naposlouchat. PS: Ne Obliviscaris se opravdu vydařil.
march...
..je to dobrá deska, ale nikdy už to nebude jako s Macem. Hlas staronového zpěváka vrací kapelu o mnoho a mnoho let zpět, i přestože celkový sound zní moderně. Chybí mi tam to procítěné vokální charisma Maca. Jeho hlas je mi mnohem bližší a jiskřivější :)
Tak jest.
Tak úvod desky skvělý.
2marigold
Dej, je to velmi dobrá deska, vzdušná, atmosférická, melodická, nikoliv podbízivá. Otevírák Ashes se mi zadřel pod kůži okamžitě.
threshold mam rad, naozaj velmi. ale toto leto patri jednoznacne ne obliviscaris - portal of i.
spat k teme ... album je tradicne dobre, damien spieva stale vyborne.
dám tomu pár poslechů tedy :o)
Horuca novinka Threshold - March Of Progress si na metal.de pripisala vitaznu 10 a jej posluch ma skutocne pohladil po dusi. Staronovy singer Damian Wilsonpo sice nie je Andrew "Mac" McDermott (R.I.P.) , po viacerych posluchoch mozem povedat len jedno: Vydali prekvapujuco vyborny album.
Navždy zůstaňeeš s tvým hlasem v našich srdcích.Velkáá škoda :((((
Threshold - Paradox live
http://www.youtube.com/watch?v=fFf4d2WRiGY
R.I. P. Andrew 'Mac' McDermott
http://rememberingandrewmacmcdermott.webs.com/
teraz som sa docital ze maju staronoveho spevaka zatial na turne, nejako som to tu nepostrehol v novinkach tak to tu pisem.
viac info tu
http://www.thinicestudios.com/threshold/news227.htm
Nadšení neskrývám. Poslední měsíc se mi točí ve věži pořád a stále se mi to hodně, hodně líbí.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek