INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
mno jen na okraj: vyborny clanek (opravdu stoji za to precist vsechny tri dily) http://www.blisty.cz/art/24750.html
okrajove se dotyka i problemu, o kterem se tu bavime (viz "manipulace nesrozumitelností", cely ten odstavec velmi dobre pojmenovava vsechny dulezite aspekty :)
v podstate v 99% plati poucka "cim vic cizich a odbornych slov v clanku=tim vetsi pravdepodobnost, ze je autor v nejakem ohledu idiot" (mluvim o neodbornych periodikach ci literature!)
Za terminologickou smrst a 'nesrozumitelny' jazyk se da pred radou ctenaru jednoduse skryt plytky obsah a unikajici smysl. Jinak si myslim, ze spousta zurnalistu si naopak velmi dobre uvedomuje, pro koho pisi - tzn v prvni rade sami pro sebe, sve kolegy a chlebodarce prip konkurenci. Je to stejne jako s na prvni pohled uzasnymi a bombastickymi (lec samoucelnymi a nudnymi), nejen, kytarovymi onaniemi.
dreckus: jako bys mi to z huby vyrval :-) Myslim, že uvědomění si, pro koho je text určen a následné přizpůsobení je v mase přibližně totožně zdatných autorů tím pověstným jazýčkem na vahách. Kdo tohle nedokáže je buď hloupý, arogantní, sebestředný nebo ze sebe dělá víc než je. Uznávám, že pak ještě existuje několik výjimečných jedinců pro které neplatí ani jeden z uvedených přívlastků. Tito v psaném projevu opravdu odrážejí obraz své složité mysli a to že tomu nikdo nerozumí si prostě neuvědomují. Vycházím však z toho, že takto inteligentní člověk je po upozornění schopen sebereflexe a změny. Pokud ne, pak je ke své inteligenci ještě arogantní, sebestředný, nebo hloupý :-)
ale tady je ten problem polozeny mozna trochu jinde. odborny jazyk ma sve opodstatneni, spousta tech zurnalistu si ale neuvedomuje (nebo spis nechce) pro koho je dany clanek urceny. ti nejlepsi se dokazou bavit na jakekoliv urovni. a hlavne prave dokazou laikum srozumitelne zprostredkovat podstatu, pricemz jejich sdeleni neni banalni.
hlupaci a snobove :)
ano, teroeticky :)
ale v zasade plati, ze na to na to muzou skocit akorat hlupaci. a zrovna tak se tim projevuje, nakolik je autor ubohy. skutecni mistri dokazou sdelit obsazne myslenky prostym jazykem.
dreckus: to víš, stará pravda, že cizí slovo (čím méně běžné, tím lépe) dodává textu na důvěryhodnosti. Takže teoreticky, když dokážeš vecpat nějakej slovníkovej výraz nebo obrat do každý věty, tak nejenže vypadáš jako študovanej, ale pravdivost tvého článku limitně blíží stu procentům i kdybys ve skutečnosti plodil blábol. :-)
"na hudební scéně víc lidových kritiků a počet publikací o hudbě vs literatuře": pochopitelně, knihy jsou dávno mnohem okrajovější záležitost, od toho se vše odvíjí.
jinak jazyk, který se objevuje např. v unijazzu, his voice nebo třeba a2, je podle mě kromě intelektualu nebo v dane oblasti znalych lidi taky spatne srozumitelny (a i pro ne je hadam aspon obcas otravny :). to je ovsem jeste nic, pokud to srovnas s nejakymi puristy, kteri jsou schopni sypat ohledne vazne hudby odstavce plne absurdni terminologie (a to nemluvim o odbornych clancich pro skladatele apod.).
co se týká třeba denního tisku, nemám pocit, že by tam byly pro laika "nečitelné" články ať už o hudbě nebo literatuře.. je fakt, že ale nemám moc přehled.
no jinak asi trochu offtopic :)
To není ve smyslu, že nejsem mainstreamák, ale že znám i jazyk "intelektuálnější hudební kritiky" a přijde mi daný spíš materiálem, než touhou být extraordinérně odobrný, jak je tomu i u recenzí běžných knih v některých peridoikách.
dreckus: Ne, to si nemyslím, čtu občas kritiky v Unijazzu a když to srovnám, tak na hudební scéně existuje mnohem víc "lidových" kritiků než u literatury... srovnej si počet web zinů o hudbě a o knížkách ;o)
chapu. no to je asi dane tim, ze vic ctes odbornou literarni kritiku, kdezto v hudbe se pohybujes jen v oblasti mainstreamu.
Narážím jen na to, že je pro běžného člověka složité si z běžné literární kritiky odnést nějaký konkrétní dojem. Hudební kritiku z mého pohledu píše mnohem více jednoduchých posluchačů než literární jednoduchých čtenářů...
Marigold - [21.6.2007 12:46]
to je to same i s hudebni zurnalistitkou. takze hura lucka vodnrackova, manowar a tokyo hotel? jednoducha hudba pro jednoduche posuchace nebo co? :p
btw o tech skvorech slysim az teprve z tehle recenze :))
jj, ale to už je spíš na zbláznění, než na procvaknutí bubínku - i když - to už si ho pak člověk radši procvakne dobrovolně aby ty ŠKWORY neslyšel
Mít ŠKWORY v uších
No, mít ŠKWORY tak toho se bojím i já. Se podívejte co to dělá s Loužou
Toho jsem se bál na táboře jako čert kříže :o)))
subeer - u mě to už mělo jen dozvuky zrovna tahle sanitka, ale hlavně už byla přetransformovaná právě do té černé sanitky, takže normální sanitky sem se nebál - ale ten škvor v uchu, tomu snad dodnes věří každej druhej :)
Karinaut: problémem psaní o knížkách obecně je, že ho produkují (rádoby) nároční čtenáři... mně se Mildův text četl pěkně... i když je mi jasné, že by mě kniha nebavila.
Vzpominam si, ze nekdy v roce 1986, ten mytus s tou sanitkou, ktera sbira lidi aby jim nekde vyoperovali organy pro dalsi prodej(NSR-samozrejme) nabyl neskutecnych rozmeru. Bylo mi tehda asi 10 let a vzdycky kdyz jsme videli sanitku, tak by se v nas krve nedorezal. Z kina jsme chodili pouze ve skupinach. Dost spatne jsem z toho tehda i spal. Dokonce si vzpominam, ze se lide dokonce bali sanitku zavolat a radsi chodili po sousedech co meli auto aby je odvezli do nemocnice.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek