OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
kdyz pominu death/cynic a par dalsich kapel vseobecne, tak mne bral spise matros jako wolverine blues, indecent and obscene resp massive killing capacity, you'll never see atp...
vike: není dm jako dm, rozhodně bych Behemoth nepočítal mezi čistokrevnej death metal, ale pokud bys chtěl Behemoth uvařit podle kuchařky, určitě by min. 3/4 surovin byl death metal
uz par roku dm moc nesleduji, narazove si poslechnu neco na zaklade neciho doporuceni... pro mne je ten zanr uz x let 'mrtvy' - omlouvam se pripadnym vyjimkam a rad se necham poucit
Offtopic: mne sa poslední Morbid Angel páčia celkom dosť.
IMHO Nergal má mocný hlas, velmi výrazný
vike : Navíc mám pocit, že tvůj seznam je spíš takovou nostalgickou procházkou řekněme první polovinou devadesátek, kde většina zmiňovaných kapel vydala svoje majstrštyky. To bych celkem i věřil, že jsi je tenkrát žral. Ale nějak se mi nezdá, že bys byl odvázanej z jejich aktuální tvorby - líběj se ti třeba poslední desky Morbid Angel, Obituary, Unleashed, Grave nebo Dismember ?
OMEN: Ten novy Martyr me chytil taky takrka okamzite;) The Apostasy az tak na 3.poslech, nejdriv se mi moc nezdal zvuk..
damien silverwing: S tim porovnavanim souhlas. Prave Behemoth scenu ozivuji... Ale 100 lidi, no jak vzdy;)
diky za nazor, predsedo
No, po jednom poslechu nemůžu dělat dalekosáhlé závěry, ale nedá mi to na některé příspěvky nezareagovat. Mě Behemoth (mluvím o posledních 3 deskách) baví daleko víc než morbid angel, obituary (úsměvné, nazvat Behemoth nudou a jako "protiargument" použít zrovna Obituary :D), dismember, malevolent creation, grave, unleashed nebo edge of sanity. Netvrdím, že mám všechny tyhle kapely nějak extra zmáklý, ale desky, co od nich mám mě nijak zvlášť nezaujaly (teda s čestnou vyjímkou "Massive Killing Capacity"). Další bod - Nergal je perfektní extrémní pěvec. Nevim přesně jak zrovna u "Apostasy", na Demigodu byl zpěv bohužel zmršenej efektama, ale na "Zos..." zpívá naprosto dokonale, výrazně, jasně se odlišuje od hord naprosto stejně chroptících (většinou) amíků. Zatím stačí :)
mě se deska líbila hned napoprvé ... jinak jsem rád, že nejsem sám, komu se nejvíc líbí Satanica :)
tak ten Noctambulant to bol tazky kaliber. Apostasy mi pride celkom prijatelny. Zaujimave, ze kazdy to prijma inak. Napr. Feeding The Abscess, Our Puzzling Encounters Considered sa mi pomerne rychlo dostali pod kozu. Horsie pripady boli pre mna napr. novy sadist, Symbols Of Failure ale aj Harvest. Velku ulhohu som zistil zohrava spev :))
Ale aj tak najneprijatelnejsi vnimam focus. Ten portal je mi velmi dobry, ale focus... Prisaham dablu, ze raz sa mi to zapaci!
Ozzy: určitě ne abych zjistil, že je to nej album Behemoth ale proto abych se tomu pořádně dostal pod kůži. Extra složitá deska to není, má ale hroší kůži, vůbec mi to ze začátku nešlo... nevím
ani se neptej kolikrát jsem slyšel "Noctambulant" od SOP nez jsem si dovolil napsat recku a dat 10/10 :)
Nesouhlasim - Nergalův hlas je úžasnej .) já osobně nejradši Satanicu, ale The Apostasy je ještě čerstvé, ale čekám, že se na mém osobním žebříčku vyhoupne sakra vysoko. Jinak Nergal podle mě na vokálu fakt zapracoval a oproti dřívějšku (nepočítám roztroušený Demigod) dost potemněl a zhloubnul .) nebo jak bych to vyjádřil, prostě to bylo skoro první co mě na The Apostasy dostalo.
Ja si zatiaľ bilancovať netrúfam, ale fakt spravili dobre, že upustili od tých navrstvených "viachlasov".
ozzy. Mě stačily dva poslechy a věděl jsem, že není :-)
Reaper, jedna vec mi nedá pokoj. To si ozaj potreboval bezmála 50 posluchov na to, aby si zistil, že je to najlepší album od Behemoth? Pýtam sa úplne seriózne.
vike: jo, OK, cekal jsem od tebe spise nejaky deep look inside soucasneho dm, a ne vylet casem a jeste navic napric jednotlivymi odnozemi zanru jako takoveho... i kdyz s tim vyctem nejde nesouhlasit, jiste.
Jinak na NO MERCY me Behemoth moc nezaujali, rovnez jsem mel pocit ze atmosfera zustala nekde v backstage...
Já teda Behemoth koncertně viděl pouze na letošním No mercy tour, kde měli sice pomalejší začátek (blbý zvuk, ..., bla, bla...), ale nakonci jejich setu už to hoblovovalo hodně kvalitně.
A klišé při živém vystoupení mi nevadí, pokud jsou splněny důležitější věci, které od live prezentace očekávám.
BEHEMOTH=koncertně velká nuda, neuvěřitelné kliše (nepřenesená atmosféra z desek na podium)
Souhlasím se Shnoffem, Nergalův vokál tomu albu moc na kvalitě nepřidává, jinak The Apostasy není špatné album, ale myslím, že u mě moc často hrát nebude.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek