NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
1. Watershed
iný celý som nepočul, ale napravím to a rebríček možno upravím :-)))
Jee, zebricek;) Vida, nikdo zatim nefavorizoval My Arms..
1) My Arms, Your Hearse
2) Damnation
3) Deliverance
4) Still Life
5) Blackwater Park
6) Watershed
7) Morningrise
8) Ghost Reveries
9) Orchid
Ja poviem takto, že u mňa Opeth navždy zostanú zapísaný v srdci vo svojej najklasickejšej podobe a zostave Akerfeltd, Lindgren, Mendez, Lopez.
A Lopez bol by som povedal precíznejší bubeník, ako Axe, ale aj ten je skvelý, to rozhodne !
Jj, mna vzdy (v dobrom) pobavi, ked pocujem cinely na Watershed. Lopez by tam dal take jemne "css", Axov prejav znie skor ako "DRB" xD
Axe je perfektní bubeník, ale Lopez byl osobnost, Axeovy bicí party jsou drsný, ale ne tak specifický a promakaný jako Lopezovy...
Mne chýba skôr Peter Lindgren, pretože sa s Michaelom perfektne dopĺňali. A Martin bol naozaj perfektný bicman, no myslím si, že Axe ho nahradil dokonale.
Pre Vikeho : Opeth som objavil už v časoch ,,My Arms, Your Hearse a okamžite som si ich zamiloval a dovolím si tvrdiť, že mám diskografiu "Akerfeltdovcov" dokonale v sebe, takže aj rebríček pramení z dosiek overených časom u mňa.
jediné, co mi chybí, je Lopez na Watershedu :(
Asi je asi dost rozdil znat/poslouchat Opeth od debutu v r. '95 nebo az od BWP ci pozdeji... Deliverance a Damnation jsou cukrova vata, Ghost je urcite zajimavejsi... po BWP uz mi u Mikaela a spol. proste neco chybi...
1. Deliverance + Damnation
2. Blackwater Park
3. Still Life a My Arms, Your Hearse
4. Ghost Reveries
5. Watershed
6. Morningrise
7. Orchid
Ale mimo obdobia Deliverance - Damnation sú tam rozdiely minimálne medzi jednotlivými nahrávkami a tiež už by som to poradie možno zajtra uviedol inak. Tvorba Opeth je sakramentsky vyrovnaná podľa mňa.
Mikael sa ako spevák zlepšuje od nahrávky k nahrávke. Vokály v Burden sú hádam najlepšie aké som od neho počul.
ozzy
Veru Lamentations milujem...The Drapery Falls je dokonala a hlavne ten zaver a Mikaelov vyraz je famozny... rovnako aj Master's .... vynikajuci zivak...
a co sa tyka Ghost Reveries tak to bol moj prvy Opeth rovnako...podla mna je skvely ale tak to su uz malinke rozdiely v tom rebricku
já taky nic, byla to první deska, která se mi od Opeth zalíbila... žel jsem ji přeposlouchal, proto si ji teď už nepouštím a dávám přednost ostatním deskám... formálně na ní není nic blbě
Ja s ním tiež nemám žiaden problém.
1. Ghost Reveries
2. Blackwater Park
3. Deliverance + Damnation
4. Still Life + Watershed
5. zbytek ;)
všichni dávají Ghost Reveries strašně dolů, přičemž je to vlastně jejich nejpropracovanější album, de facto každá písnička tam na sebe navazuje a tvoří (pro mě) dokonalý celek. Ale hádat se, co je lepší, je stejné, jako posuzovat, jestli byla lepší kompilace Hell On Earth XXVII nebo MCLIV ;)
...
Žebříček nedokážu udělat. U Opeth miluji všechny alba (no Watershed je průhlednější)
A musím se zastat Ghost Reveries. Krom Metalopolis jsem na něj slyšel téměřb jen chvály, hlavně v zahraničních recenzích. Právě proto je zde nejspíš tak neoblíbené. Vyjma The Grand Conjuration neobsahuje slabší skladbu.
UjoNecro - [10.12.2008 18:45]
Lamentations je bomba. Naposledy mi pri počúvaní zletela s telky sklená váza. :) Akurát dávali Deliverance. Holt, nemali ju tam postaviť. :)
A do riti ozaj. :(( Niekam na štvrté by som ho capol spolu so Still...
Chyba ti ghost inak sme na tom celkom podobne, az na blackwatera... A s tym lamentations suhlasim...
popočúvaj viac, ... tam je to přesně ono :o) (radicalcut potvrdí)
1. Watershed.
2. Deliverance+Damnation.
3. Blackwater Park.
4. Still Life.
5. My Arms Your Hearse
6. Orchid + Morningrise.
Posledné dva už počúvam minimálne, ešte to nie je ono. :) A niekde madzi prvé tri miesta si ešte dosaďte Lamentations.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek