NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
1. srdcovka Still life
2. Ghost reveries - nechápu tu neoblíbenost, já tu desku miluju
3. Blackwater Park spolu s Deliverance
4. Damnation
5. Watershed
stydím se, ale zbytek jsem ještě pořádně neslyšel, pouze pár krátkých poslechovek, ale to se brzo změní :-)
budu se lišit, nu což :o) ...
1) Blackwater Park
2) Mornigrise
3) Orchid
4) Damnation
5) Deliverance
6) My Arms, Your Hearse
7) Watershed
8) Still Life
9) Ghost Reveries
při čemž že mezi 5 až 8 jsou minimální rozdíly, zítra bych to poskládal jinak :o)
1. Deliverance
2. Watershed
3. Blackwater Park
4. Damnation
5. Still life
6. My Arms, Your Hearse
7. Orchid
8. Morningrise
9. Ghost reveries
Se vole kozzy, som zvedavý na teba !
1. Blackwater Park
2. Deliverance
3. Still Life
4. Damnation
5. My Arms, Your Hearse
6. Orchid
7. Morningrise
8. Watershed
9. Ghost Reveries
:)
1. Still Life
2. Damnation
Zjistil jsem, že ostatní alba už vůbec neposlouchám. Když mám náladu na OPETH (tak jednou za půl roku), pouštim si "Still Life" a nemám důvod pouštět něco jinýho, protože je to drobná obdoba téhož, která mě navíc už tolik nebaví. Snad jen "Damnation" je něco jinýho a občas si ho dám.
1.Blackwater Park
2.Watershed
3.Damnation
4.Deliverence
5.Still Life
6.My Arms, Your Hearse
7.Ghost Reveries
8.Morningrise
9.Ochid
aj ked posledne dve su nizko hlavne kvoli produkcii
Dajme rebríčky, se chlapy!
S T I L L L I F E
Ja nemôžem inak ako držať stranu Ozzymu, len jedínú dilemu mám medzi Watershedom a Blackwaterom...
Mě vadí ty artrockový pasáže nebo co to je. Když se do toho opřou, tak je to dokonalý, Ackerfeldt má boží kanál, ale to vždycky trvá jen chvilku a začnou zas ty nudný vybrnkávačky. Zlatej Bloodbath :-)))
thethief: presne tak,... 3 songy a vypinam
Nemôžem súhlasiť. :o)
Mě to nikdy nevzalo. Naživo byli ok, ale jedinou desku od nich jsem ještě nedokázal doposlouchat do konce.
Opeth jsou přeceňovaná kapela!
Ja som si tiež myslel, že Deliverance ostane navždy moja najsrdcovejšia doska Opeth a, veru, splietol som sa.
Deliverance uz s najvacsou pravdepodobnostou nikdy neprekonaju, ale rozhodne je tento album lepsi o triedu ako predosly, ktory je uplne zbytocny a opeth sa v nom stratili v slepej ulicke...a pocut deliverance nazivo bol priam az orgazmicky zazitok
Hm
Deliverence na míle daleko, ale ještě se to celkem dá..
Ovela kvalitnejsi album, ako Ghost Reveries, povedal by som, koncert tiez fajn, mozno sa budem tesit aj na dalsiu dosku, ak znovu trochu zmenia kormidlo... teraz sa uz naozaj mozu sustredit na pesnickovost, co im (imho) celkom svedci. Lotus Eater aj Heir Apparent nazivo fakt slapali. :)
Som spokojny, co som fakt necakal.
Wathershed, docela dobrý, lehký zklamání nepopíram, ale i tak se mi líbí.
S Purcipune Tree jsem moc podobnosti nenašel a ani si nemyslim, že by skupina jako Opeth potřebovala čerpat inspiraci zrovna u nich.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek