OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Demonick
Ono to asi súvisí s tým, ktorý album bol tvoj prvý... Ja som začal priamo od Crestfallen a možno kvôli tomu je pre mňa vrcholom trojlístok Pentecost III, The Silent Enigma a Eternity.
To je škoda, lebo ja povazujem cd Judgement a Natural Disaster za ich najlepsie :)
Tak som si vypočul novinkový výtvor Falling Deeper, kde podobným spôsobom prerobili skladby z úplných počiatkov kapely až po Silent Enigma. A musím povedať, že to znie tak o dve triedy lepšie ako Hindsight. Tie skladby majú neuveriteľnú hĺbku aj v tejto akustickej polohe. Raz darmo, Anathemu mám rád naďalej, ale hudobnú históriu písala max. po album Alternative 4.
Je ve výstavbě :o)
ale jo, plánuje :)
Plánuje sa recka na novinku? Potešila by :-)
Toto je snáď nejaký zlý sen R.I.P. Juhani :(
bohuzial, nevie sa nic
Sorry, ale neviem, kde som mal napísať príspevok ohľadom Juhani-ho Palomäki z Yearning, tak som to hodil tu ... Veľká škoda do šľaka! Bol hlavou Yearning a tak je s veľkou pravdepodobnosťou koniec tejto famóznej Fínskej bandy! S tými úmrtiami sa vrece roztrhlo, alebo čo ... :-(
Ozaj, vie sa príčina úmrtia? Bol ešte tak mladý ...
Prosím o přesunutí této debaty pod nějakou recku NEVERMORE. Díky.
oproti
Mě novinka přijde oproto "This Godless Endeavor" jako tak trochu "Černá deska" po "Justice"... je tam víc pomalých temp, větší učesanost skladeb, není to tak umlácený kulometnou palbou kopáku a vpodstatě pro mě - je to lepší album. U NEVERMORE mám radši - řekněme - ty melodičtější, vzdušnější fáze.
čeho konkrétně?
Jenže to nové album nedělal Andy Sneap, ale Peter Wichers (Soilwork) a skoro až nu-metalová přímost je na jeho práci znát. Wichers zbavil hudbu Nevermore nadbytečného a zaměřil se na hlavní linii...
sorry za off - Nevermore - podle těch ukázek - zatím citím jen velké rozpaky- Sneap je evidentně nikam neposunul, materiál se jeví být dost nevyrazným, no - jednou to přijít muselo:). Samozřejmě tomu dám ještě šanci, třeba jsem se nikam neposunul já:)
Anathema, vždy trochu iná a predsa rovnako nádherná....Album roku samozrejme, neni o čom debatovať :o)
odvážné tvrdit po druhém dni poslechu
Vždyt ten Nevermore je takřka jejich nejlepší deska.
---
Anathema - paráda, Nevermore - sračka ( obě myšleno poslední alba ). Až tak je to jednoduché.
Stray: "co se pocitů týče, tak při hudbě vítám ty spíš radostné a rozjuchané, nikoliv nějaké zádumčivě poklidné malování." - někdo holky, jiný vdolky, až tak jednoduché to je
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek