Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ano
je to tady pořád a s Landou od Orlíku.....nebo že by ne? Někdy se holt hlásání světonázoru od hudby oddělit nedá......on si prostě nemůže pomoct, je to tam,ale už chytřeji.....aby to blbec nepoznal
redakce by se měla pěkně omluvit
Delnicka strana XD
je to tady, come on!
no
hlavně jak se tady všichni roplývají, jaký pozéři jsou Manowar, Judas (v něčem souhlas) apod.....to holt Landa - žádná póza......třeba potřebujou zvýšit čtenost.....ještě tady chybí členové Dělnické strany
Nemám rád pana Landu a ještě víc tu jeho hudební megatupotu.
MP - body dolů...a to dost
ach jo...
tak tohle je pro mě od Metalopolis veliký ZKLAMÁNÍ ... "Landa je vlastně fajn" - ať žije ta naše pivní kultura a ten náš národ! ... a to jsem si myslel, že sem píšou rozumný lidi ... tak doufám, že alespoň Thorn se ozve .... jinak Pavla Landovskýho si samozřejmě neplíst s pomatencem Landou Pandou!
Tears of death - [20.8.2009 15:35]
Termín Daniel Sranda som tu použil už pred rokmi.
Jo a to jak Daníček v prologu mluví o tý ráně do hlavy, to se mu stalo nějak ke konci devadesátých let, že?
Děkuji
Už to začínám chápat, Landa je synem Landovského.
Děkuji.
prosím
nesrovnávejte Landovskýho (herce) s recenzovanou srágorou........děkuji. Landovský je sice sprostej, senilní herec,ale natočil ledasjaký dobrý film.....
Landovský? To jako že ten starej herec vydal nějakou desku o fekáliích, tak to je síla !!!
metalopolis HAMBA!
Ne, ne a ne. Ordo Lumen, Zlatý drak, NeoVolk, kupředu letí česká krev, přidej se k nám, nestůj opodál, síla národa...ano, Lanďák na to jde inteligentněji a nenapadnutelněji než pivní deratizer Brichta. Ale je to stejné. Je to schopný manipulátor, kterému národ (!) zobe z ruky. Před TÍMTO smekám. Jinak je to celé trochu nebezpečné... Ano, nemám ho rád :-)
Nigredo je príjemný album. Osobne mám posledné tri jeho sólovky najradšej.
tak mi vysla osobni sazka, kdo vsechno psal recenze :)) i kdyz jsem mel jeste v zaloze straye
smrteľne
tak uz by mel nekdo rict jestli tahle recenze je myslena vazne?
vike - [20.8.2009 16:30]
Předchozí alba Landy mám rád , ale do nový desky se mi ( hlavně poté, co jsem ho zahlídl v TV s ukázkami některých textů ) ani nijak nechtělo. Nakonec jsem celkem příjemně překvapen, i když už bylo líp...
Mort8
hej to je sranda text a vôbec celý Orlík bol postavený na jednoduchej a chytľavej hudbe, ale fungovalo to - narozdiel od Landových sóloviek ktoré sú pre mňa nuda k uzúfaniu.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek