OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To si teda vybrali...
Veď nikto nevraví, že nie. :)
právě že ten předchozí vokalista je fajn
Bohužel neznám starší tvorbu, protože se mi zatim nepovedlo sehnat Deranged Headtrip, ale tenhle zpěvák je vic než tragickej...
Radšej mali ostať obaja speváčikovia u domovských kapiel.
jednoduchšie bude prejsť k textures a zavrieť oči.. ;)
mne takisto velmi nesedi ten novy spevak, no ved sa uvidi s novym materialom.
novy cvokal
eej, ale ten novy spevak mi pride slaby, slaby ako caj oproti Danielovi, som si aj myslel ze len tak lahko ho nenahradia a bohuzial sa to potvrdzuje...
Aby som nezabudol, aj Dedicted určite stoja za pozornosť.
Nó neni to zlý :-)
Neprezradím, vypočuj aspoň na MySpace, hádam ťa to nesklame. :)
Neznam, co to je?
Inak čo vravíš na Periphery?
Bodejť !!! :-)) jinak gojira a spise zejmena Textures je jedna z mala kapel ktera je krasne ovlivnena meshu a presto to neni kopírka
Ani ešte dlho nič mať nebude. :)
Ja bych řekl že na meshuggah nic nema :-))
S
těma Textures je to těžký.. 75% mě fakt neba, ale občas se najdou věci jako Awake, který sice maj stupidní klip, ale hudba je to prvotřídní.
heh.....gojiru som prirovnal k textures.....lepsie citaj :)
tak na textures toto fakt nema:-) ani vokalove, ani atmosferou
ale no, to je fakt blbé prirovnanie :o)
dajme tomu "MESHUGGAH som nikdy nemusel, to radšej MUSHROOMHEAD" ;o)
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek