NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
oprava: Málo? Na té...
Málo, na té desce je toho víc než na těch starých, jen nesmíš jít po onaniích, ale po prožitku. Gildenlow nikdy nebyl hlasově lepší.
jakože starému metalistovi už stačí málo ke štěstí? :)
To mladému metalistovi věřím. :-) Já jsem vcelku spokojen (i když ne tolik jako u přímého předchůdce).
já si s tím absolutně nevím rady :(
Uaaa! Road Salt One je rozhodne jina nez cokoliv predtim, jako obvykle. PoS se skutečně vrhli na 70's retro, hlavne na blues-rock a folk. (Of Dust je prakticky citace pisne Wayfaring Stranger...ale krásně přetvořená) Ale vlastne to nemeli tak tezke, z art rocku a folku toho vzdycky meli hodne. Ted si to hosi teprve naplno přiznali. A někteří budou zoufalí, a někteří nadšení. Jako obvykle.
dost teorie - http://snowfish.com/sound/7965/c/6509/
Mari, vždyť na desce z tohoto EP bude jen úvodní píseň ;) takže to třeba nebude zas tak zlý... :)
no jo, no jo... každýmu se líbí něco jinýho, ale to jsem neřekla žádnou novinku. Pro mě je Linoleum špička (i když první přijetí bylo horší než vlažný), a tím pádem se nový placky nemůžu dočkat, za sebe říkám, jen tak dál. :)
Podobně divná mi přišla i America, ale tohle je asi až moc...
?
Doufam že vás nevyslyší.. pro mě je Linoleum jejich prozatimní vrchol...
Mohli by mi taky přijít položit lino kluci..
morrow.com udělali rozhovor s Danielem. Na začátku druhé části strašně kecá, ale jinak v pohodě. Z nové desky mám sice trochu obavu, ale má to v hlavě celkem srovnaný, tak snad nebude tak zle.
http://www.youtube.com/watch?v=tCG0stFE5pw
http://www.youtube.com/watch?v=Lq5U5UlaoWs
Jestli už to tu bylo tak sorry.
Nemůžu si pomoct, ale mně se to líbí. Zatím jsem to slyšel 2x a v pohodě.
a bonus track, to uz je jenom perlička na dortě.... čundrcountry show ze skandinavie..... fakt super humor, jeste ted se "smeju"
hlasové kouzlení? pravdivost emocí? flus...
nechutně slizké exhibice, se kterýma by neprošel ani první casting do Bukovarky. Už dlouho mě žádaná nahrávka tak nevytočila, jestli se takto vyvíjel art rock, tak to plně ospravedlňuje nástup punku.
hnus, bláboly, pseudointelektuální bahno ....jednoduše se zbláznil a akorat nikdo nenašel odvahu mu to říct.
Anebo sem to jednoduše nepochopil?!?
....naštěstí
zdraví bývalý fanoušek PoS
dreckus: dle mého bys Scarsick vypnul na začátku třetího tracku (dětský smích/řev/brekot :)), ale třeba tě podceňuju :)
:-) no jo, ty holt víš všechno!
*erektiLnim
stray: ano, sebe. s vnejsimi receptory - usima - jsi asi sdostatek obeznamen, ovsem ohledne jemne vnitrni mechaniky odehravajici se spis v rovine duchovni ti toho asi sam moc nereknu... kazdopadne u tebe je to ta oblast, ktera pookreje a vysle signal erektivnim teliskum, kdyz zbadas nejaky hodne velkohuby cirkus, naondulovane mareny, flitry, megalomanskou show, atp.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek