THE GENOTYPE - ONEIRONAUTS
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To Valič Bulev: a od 1986 az po dnesok si spomenies na nieco tak intenzivne a natlakovane v thrash metale ako bolo RIB pripadne nieco co by sa tomu aspon priblizilo? Viac a dalej v intenzite ako napr. skladba Raining Blood sa ani ist neda.
Ako premyslam, tak premyslam, ja som dodnes nic tvrdsie nepocul. Nech mi odpustia vsetky brutal grind/death/black/sucide kolovratky...
a že to má rychlost, energii, tvrdost atd. znamená že si z toho mám sednout na prdel nebo co? to maji i ostatni jejich alba a všechny ty ostatni jsou taky zajimavějši, na GoD Hates us All je to samá pecka, copak taková Disciple nemá všechny výše zmíněné vlastnosti? Na RIB si uvědomuju leda Angel of Death a zbytek desky se mi vubec nevybavuje, nudny skladby to sou, prostě přeceňovaná deska jen diky tomu že v té době to bylo to nejtvrdši atd...
Teď se dívám, že jsem tam omylem dal dvakrát Sodom, původně tam měli být ještě Voivod. :-)
Reign In Blood je dnes pravděpodobně považováno za větší "kult" než ty další dvě řadovky asi hlavně proto, že vyšlo jako první. Když vyšly South Of Heaven a Seasons In The Abyss, tak už těch kvalitních desek, které jim mohly konkurovat, bylo celkem dost - alba od Sodom, Sepultury, Kreator, Testament, Coroner, Sodom nebo Annihilator a to nemluvím o tom, že už se tenkrát začal slibně rozjíždět i death metal (Death, Morbid Angel, Entombed, Pestilence, Autopsy, Deicide, Obituary).
Reign má, mimo jiné, strašně dobré skladby, totéž South a Seasons. Invervention bylo taky výborné, ale skladby už prostě neměly (aspoň pro mne) tak dokonalé riffy a sóla a pak dál (Attitude se nedá počítat, ale byla to výborná práce) Slayer byli dobří, ale songy na deskách začaly být jakoby podle určité šablony - dobré, ale jednotivě nepříliš výrazné. To je ten rozdíl mezi triumvirátem RiB-SoH-SitA a další érou.
enemy of god: Můj článek o tobě do Sparku se blíží...
Do roku 1986, kdy bylo R.I.B. vydáno, opravdu nic tak extrémního, brutálního a temného nevyšlo. Při vší úctě ke kapelám Kreator, Possessed, Celtic Frost, Bathory, Carnivore, Voivod, Exodus, Dark Angel, Bulldozer, Sodom, Destruction, Whiplash, S.O.D. a D.R.I., žádné z jejich alb z první poloviny 80. let intenzitou, rychlostí a vůbec celkovým vyzněním Reign In Blood nepřekonává.
Exodus - ty sa tu stale ohanaš intenzitou, rychlostou, tvrdostou, technikou atd atd....a čo tak HUDOBNE NAPADY, ZVUK či celkove vyznenie? Hmm? :) Bud je skladba vyborna, dobra alebo zla...Slayer sa na RIB podarilo dat dohromady set vybornych skladieb okorenených skvelym zvukom a s naprosto beštialnym celkovym vyznenim. Ten obal, texty a celkovo ta atmosfera tohto kotučika...mľask.
Cakal som skor vystrely typu Exhorder alebo albumy Retaliation ci Illusions (Chemical Exposure) , ale mozno niekto pride este s nejakymi drsnymi zasekmi...
PTK od Kreator ma sice zivelnu energiu ale este hodne chybala technika, prvy megadeth je carovny, ale v intenzite oproti RIB nieco ako nealko pivo oproti slivovici :-)
to exodus
však v pohodě:) máš rád pořádnou zvěřinu a to je fajn :) v tomle ranku bych přihodil Pleasure to kill, ale Rib dává ještě víc
V tom případě je nepřekonaným králem Killing is my business... and business is good! :)
Pokial ide o cistotu, progress, melodiku – mozes mat pravdu, ale o to v thrash metale nikdy az tak neslo. Ak vsak ide o intenzitu,tvrdost a energiu , o co islo v thrash metale vzdy v prvom rade, Reign in blood neprokona nikto a nikdy. Preto som sa pytal, bol som zvedavy s akou ukrutnou zverinou vyrukujes a s odpovedou som trochu sklamany... :-)))
tak samotnej slayer to překonal již o dva roky později, pak na Seasons, podle mě i Extreme agresion , Coma of Souls a Agent orange jsou lepší... tot muj nazor, mě se líbí dokonce i některy novější alba víc, ale proti gustu :)
kde a kedy?
thrash metal- Reign in blood, black - Deathcrush, death - Slowly we rot, power - Keepeři, je docela pravda , že komu se tato ''TRUE'' alba nelíbí, je u většinové metalové společnosti považován za vyvrhela :D samozdřejmě že Reign byl překonán a několikrát
já jen nevim co všeci vidite na Reign in Blood. Prostě se jednou vymyslelo to že je kult a každej temu věři i když to je deska oproti ostatnim nudná. Nehradši mám teda God Hates Us All.
DarthArt
ty jsi ale chytrej ;) píííííčus :)))
To je obecný problém metalových kapel, hranice soudnosti je strašně tenká a navíc ji každý má někde jinde. Na stoletý "kisáky" budou sice pořád chodit davy, na šedesátiletý Slayery taky, ale samozřejmě to s výkonem ala 1990 nemá prachnic společnýho. A mne baví koukat na energický, nabušený kapely na vrcholu a ne na strejdy se slavnou minulostí. Konkrétně Slayer by to měli se smrtí Jeffa zabalit a zůstali by jakžtakž králi. Poslední koncert kariéry na Brutal Assaultu a po prdeli :)
Dědkové
Mně to taky připadá trochu legrační, když pupkatí strejdové hrajou DM. Jsem si nedávno říkal, že bude sranda, až mi jednou dají třeba k 60-tinám vnoučata spec. reedici The Bleeding atd. a budou si ťukat na čelo, že děda je ujetej... :)
jen aby jsme se nedivili, a za deset let se nešli dívat na koncert např. cannibalů nebo deicide :D vemte si takový český Root, Big boss je dědek ale black metal se hraje na koncertech furt :)
Je to docela komické vidět dědky typu Araya řvát Angel Of Death. Jasně, stárnem všichni, ale v tomhle žánru to je o to komičtější. Dovedete si představit Cannibal Corpse v 60ti? Je veliké umění odejít včas a zachovat si statut neposkvrněné legendy. Jenže Slayer nemají na výběr, nic jiného neumí a takový King se neuplatní v žádné jiné kapele. Jeho um postačuje jedině pro Slayer. A účty musíme platit všichni, ne? A Bostaph? Už má taky věk a dneska už nemusí nic dokazovat jako na Divine.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Vložit diskusní příspěvek