Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
prý těsně před vydáním nové řadovky
Far Beyond a Trendkill nebudú zrecenzované?
Haha :-O
Hooja - to je fuk, taky génius
DKM: mluvil jsem o koncertu Sepultury
PANTERA se MI naživo líbila víc než SEPULTURA.
opatrně
s tím Kisserem a Sepulturou. Na koncertě byl spolu s derickem úžasní a ve skvělý formě........
nerouhej se, byl to génius, všichni to říkají
no nevím, mě na jejich koncertě citelně chyběla druhá kejtra
Z tohto pohladu potom uz len Andreas Kisser. Ten tiahne na gitare sam. Ten neger tam len poskakuje ako ochrankar :)
Pekárek: potlesk v konferenčním sále :-))
ad absence doprovodné kytary - to je právě ta bomba. kdo si to může dovolit, kdo to utáhne. Jen skutečně velký kytarista, jen Dimebag:)
to Stray
Já je porovnával jen stran stylu, nikoli řemesla. Chtěl jsem demonstrovat odlišnost tvůrců zvuku obou kapel, a poukázat tak na zásadní ("pojmovou") odlišnost Pantery a Annihilator. Mám hodně rád Waterse. Dimebag byl však fenomenální.
jj, jestvujú dosky, ktoré nestarnú a táto je jednou z nich :)
Aj, ked si to dnes pustim, tazko uverit, ze to je 18 rokov stare .Pecka :-)
no Ja si myslí že najbližšie mala k Pantere Sepultura alebo Machine Head,ale to až s Far Beyond Driven aneskrším vývojom :-)
Ale Reinventing The Steel se zase až tak neutopilo, tam byl problém jinde (čti rok vydání: 2000)
Přesně tak, Fucking Hostile je taková jeba i po letech..
To solovanie len s basgitarou je najlepsie, uplne to tam sedi ;)
A Jeff je pre mna o 2 triedy nizsie pod Dimebagom.
k Pantere možno majú určitým spôsobom bližšie skôr Anthrax ako Megadeth
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
Vložit diskusní příspěvek